Předplatit časopis Finmag

Pompézněji, dráž, neefektivněji. Proč se pořádání olympijských her nevyplácí?

Jakub Žofčák
Jakub Žofčák
24. 6. 2024
časopis

Olympijské hry jsou nejsledovanější událostí na zeměkouli – každou z posledních čtyř letních olympiád si v televizi naladily aspoň tři miliardy lidí. Přesto to vypadá, že jejich pořádání je za trest, protože hry v letech 2024 a 2028 připravují města, která jako jediná nestáhla svou nominaci – Paříž a Los Angeles. Proč se největší sportovní událost stala globálním černým Petrem? Přinášíme vám ochutnávku z červnového čísla Finmagu.

Pompézněji, dráž, neefektivněji. Proč se pořádání olympijských her nevyplácí?
Olympijské hry letos pořádá Paříž. Zařadí se do seznamu měst, které na nich prodělaly? (ilustrační foto) / Zdroj: Unsplash

Opravdu. Na první pohled je olympiáda periodicky se opakující tiskárnou na peníze: podle Wall Street Journal na OH 2006 a 2008 vydělal Mezinárodní olympijský výbor čtyři miliardy dolarů (93,5 miliardy korun) a z každých dalších letních i zimních her získal vždy ještě o miliardu dolarů víc. A to jenom z prodeje vysílacích práv a ze sponzorství.

Stinnou stránkou tohoto byznysového modelu se však časem stala role pořadatelských měst, jež se doslova proměnila v oslíčka, který se otřese. A může za to nejen politika, ale také ekonomické zákonitosti – z oficiálního motta her „Rychleji, výše, silněji“ se stalo „Pompézněji, dráž, neefektivněji“. Ale vězměme to postupně.

Vesničko má olympijská

Asi každého ze tří miliard diváků při sledování zahajovacího ceremoniálu musí napadnout, že pořádání her je logistická noční můra. Ano, olympijským plánovačům začíná šichta prakticky den poté, co dané město vyhraje nominaci na pořádání her, což v případě Paříže, kde se hry uskuteční letos v létě, bylo již v roce 2017. Deset a půl tisíce atletů promenádujících se po stadionu je přitom pouze špičkou šíleného logistického ledovce.

Nejdražší položkou je vybudování olympijské vesnice, která musí ubytovat oněch skoro 11 tisíc sportovců plus asi pět tisíc koučů a poskytnout jim mimo jiné veškeré tréninkové, stravovací a zdravotnické zázemí. S touto praxí společného bydlení atletů pryč od zraků fanoušků a kamer začaly již hry v Paříži v roce 1924 a Mezinárodní olympijský výbor ji zavedl od roku 1932.

Mimochodem, výbor má na podobu vesnice striktní požadavky, které diktují mimo jiné velikost pokojů a to, že ve vesnici musí fungovat banka, čistírna oděvů nebo květinářství. A aby to nebylo moc jednoduché, výbor vyžaduje, že vesnice má být vzdálená maximálně 50 kilometrů (nebo hodinu dojezdu) od každého sportoviště, což je problém zejména pro zimní hry, jejichž pořadatelské město proto musí stavět i několik vesnic najednou.

Tento i další požadavky jsou detailně shrnuty v dokumentu čítajícím 276 stran a nazvaném Host City Contract: Operational Requirements. Je to doslova bible pořadatelského města a každá položka v ní představuje zaměstnání týmu lidí na několik let dopředu. U každého sportoviště musí třeba tři roky před zahájením olympiády fungovat meteorologická stanice a sbírat data o počasí. A například Tokio (OH 2020, nakonec kvůli pandemii covidu vlastně OH 2021) muselo mimo jiné vyčlenit přes 41 tisíc hotelových pokojů pro novináře a reprezentativce.

Suma sumárum, pařížská olympijská vesnice stála bratru dvě miliardy eur (50,6 miliardy korun), z toho asi třetina šla z veřejných zdrojů.

Další položkou jsou sportoviště. Zde mají pořadatelská města prakticky tři možnosti – použít již existující stadiony, renovovat je nebo postavit nové. A i ta nejškudlivější olympijská města zpravidla peníze vysypou už do stadionů pro vodní sporty – což je docela problém, jelikož právě vodní sporty jsou populární a atraktivní většinou pouze na olympiádě. A rozpadající se prázdné olympijské stadiony se pak stávají noční můrou pořadatelských měst. Pochopitelně i pro sportoviště jsou předepsány další hromady nařízení Mezinárodního olympijského výboru ohledně kapacity, bezpečnosti, umístění vlajek, osvětlení…

A do třetice zmiňme tu možná nejméně viditelnou, ale o to více klíčovou součást olympijské ekonomiky – mezinárodní vysílací centrum (international broadcast centre). Je totiž třeba pamatovat, co je hlavní podstatou olympijského byznysu a co tvoří skoro tři čtvrtiny příjmů Mezinárodního olympijského výboru: vysílací práva.

Proč je olympiáda černou dírou na peníze?

Zajímá vás, proč se stále míň měst uchází o pořadatelství olympijských her? Jaká olympiáda byla naposledy výdělečná? Nebo jak vypadají snahy o udržitelnou budoucnost her? Zbytek článku a přehlednou infografiku najdete v červnovém vydání magazínu Finmag. Jeho hlavním tématem je propojení sportu a byznysu. S naším předplatným vám už žádné číslo neuteče!

Předplatit časopis na rok

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jakub Žofčák

Jakub Žofčák

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na NF VŠE a momentálně si dělá doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Živí se lektorstvím a pořádáním kurzů pro studenty, spolupracuje jako... Více

Související témata

byznysčasopisFinmagmezinárodní olympijský výborolympiádaolympijské hrysport

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne?

Koupit nejnovější číslo