Pro drahé kameny jezdí po celém světě. V Česku nemám konkurenci, říká brněnský šperkař

V přízemí bytového domu v širším centru Brna je rohový prostor s velkými okny, která překrývá hustá záclona. Za okny totiž pracuje přední český šperkař Luboš Korbička a jeho kolegové, kteří tady jednotlivé kusy prodávají i za statisíce korun. Samotného Korbičku už někdy od střední školy fascinuje právě práce s barevnými kameny. 

Do showroomu a dílny, kde vznikají všechny šperky téhle brněnské značky, se dostanete po zazvonění, jen tak otevřeno dokořán tady nemají. „Bezpečnost samozřejmě řešíme hodně, ale v bezpečí nejste nikdy. Jeden obchod v centru Brna vykradli nedávno dvakrát po sobě,“ vysvětluje sám Korbička, zakladatel, majitel a tvůrčí lídr značky, když procházíme kolem velkého okna nabízejícího výhled do vedlejší zlatnické dílny.

Díky prosklení je možné se jeho kolegům zlatníkům dívat přímo pod ruce a laika hned překvapí jedna věc. Zatímco na fotkách a ve vitrínách vídáme nablýskané modely, tady mají všichni do jednoho ruce černé od zlatnického prachu.

Se souhlasem Luboše Korbička

Se souhlasem Luboše Korbička

Další obrázky v galerii (6)

Prostor kousek od centra Brna a jeho design je dokladem prozatímního vrcholu Korbičkovy kariéry. Tohle není žádný neznámý řemeslník, jeho díla se půjčují na nejznámější společenské akce. „Zakázkové šperky s barevnými drahokamy vyrábím v Česku jako jeden z mála. Klientům umím nabídnout kameny, které jinde neseženou a proti konkurenci nepracuji sériově, ale na zakázku,“ říká 39letý muž.

O nějaké kariéře a vývoji byznysu ho ale mluvit neuslyšíte. V první řadě proto, že ho víc než obchod už někdy od 16 let fascinuje samotný proces tvorby.

Posledních pár

Kolik znáte šperkařů? Dost možná žádného. A vězte, že do budoucna jich bude ještě méně, protože míst, kde se tohle řemeslo v Česku učí, rapidně ubývá. Ani brněnská střední škola, na kterou chodil Luboš Korbička, už obor nenabízí. Říkat ale, že by se tam „vyučil“, nebo pochytal všechno to, co umí, by prý bylo silné označení. Korbička pochytal základy doma v obýváku a pak vlastní prací.

Luboš Korbička

Se souhlasem Luboše Korbičky

Zakladatel značky Korbička vystudoval obor Zlatnictví přímo doma v Brně, se kterým je celá jeho kariéra spojená. I díky tomu, že jeho otec působil jako umělecký rytec, ovládl techniky zpracování drahých kovů a kamenů. Už na škole se zamiloval do barevných drahokamů, které si dnes už často sám dováží.

Hned po ukončení studia si v roce 2005 založil vlastní firmu, kterou měl původně s obchodním partnerem. Po potížích kolem ekonomické krize a velkém propadu prodejů se jejich obchodní cesty rozešly. Korbička pracoval na svojí značce, kterou dokázal znovu zvednout. V Brně nedávno otevřel také kavárnu Kimono a chystá se na zprovoznění objektu na Vysočině, který je určený k pořádání svateb.

„Formoval mě táta. Pracoval jako umělecký rytec, takže jsme měli doma zlatnický ponk uprostřed obýváku a já jsem kolem něj odmalička pobíhal, koukal na něj, co dělá a první prstýnky jsem vyráběl pro maminku,“ vzpomíná na úplné začátky, které ale nemusely pokračovat.

Matčino velké přání bylo, aby se syn stal vojenským pilotem. Jenže to se nelíbilo ani synovi, ani tátovi. „Když mě vezl na zkoušky, prosil mě v autě, ať to pokazím, nechtěl v rodině vojáka. A protože to byly fakt těžké zkoušky, pokazit je nebylo těžké,“ směje se i po letech Korbička.

Po prvních pár minutách setkání je jasné, že tenhle člověk potřebuje pořád něco dělat a jeho vzpomínání to dokazuje. V první dílně začal pracovat už v prváku na střední a hned po ní si založili se spolužákem první firmu. Korbička tvořil, kolega se staral o papírování a všechno hezky rostlo. Dokonce tak dobře, že si mohli dovolit už někdy před pětadvacítkou obchod v Praze i v Brně: „Už tehdy jsem dělal jiné věci, než prodávaly obchody okolo, které dovážely hlavně z Itálie. Vždycky mi šlo o vlastní svébytnou tvorbu a práci s kameny. Jen jsem je tehdy kupoval za tři tisíce a ne za půl milionu.“

Nahoru, dolů a zase zpátky

A zákazníci na to slyšeli. Právě díky nim si firma mohla dovolit rozrůst se i do Prahy a udělat si vlastní reprezentativní obchod, který vyšel na dva miliony jen za rekonstrukci.

Pak ale přišly horší časy: Kombinace ekonomické krize kolem roku 2008 a podle něj i nekorektního chování ze strany majitele pražského obchodu způsobila, že musel firmu radikálně zmenšit a začít téměř od začátku. Naštěstí pro něj už ale na rozdíl od počátků měl svoje know-how a klientelu, takže se na trh postupně vrátil silnější než předtím.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Když Korbička dostane otázku, co konkrétně ho na jeho práci i přes ty peripetie baví, úplně se mu rozblikají oči. „Strašně rád tvořím a teď už jsem ve stádiu, kdy můžeme dělat každý šperk jiný, originální a vsazovat do něj exkluzivní kameny. Každý z nich je jedinečný a mě ohromně baví jako surovina. Kreativně se na tom vyřádím, a ještě to na konci někomu udělá velkou radost,“ vypočítává všechny klady svojí dnešní práce.

Kameny s příběhem

Jakkoliv to není na první dobrou patrné, její velkou část tvoří cestování. Značka Korbička si dává záležet na edukaci o původu surovin (a jejímu majiteli je nejvíc líto, že Češky se výrazné kameny pořád bojí nosit, o čemž se rozpovídá později) a sám majitel si pro ně jezdí. Do Afriky, Kolumbie, Afghánistánu, na Šrí Lanku.

Naleziště kamenů se bohužel dost překrývají s dějišti válečných konfliktů a složitými životními podmínkami. I tak se ale snaží co nejvíc naklonit si místní dodavatele a získávat od nich ty nejlepší kusy. 

V jeho oboru platí, že opravdu velké zlatnické dílny si brousí kameny samy, Korbička, jenž má v dílně šest kolegů, na to ale má své osvědčené brusiče. „Takový hrubý kus může mít hodnotu statisíců a vy jste strašně blízko tomu ho pokazit,“ vysvětluje, proč sází třeba na specialistu v Pákistánu. „Narazil jsem na něj při jedné z cest. Běhal tam v pantoflích s krumpáčem po skalách a hledal krystaly, tak jsem mu zařídil dílnu a fungujeme spolu dlouhodobě.“

Pryč s konzervativismem

Korbičkova poptávka po barevných kamenech je totiž rozsáhlá, nejraději pracuje se smaragdy a turmalíny. A čím dál víc učí na nápadnou krásu také svoje zákazníky. „Češi a Češky se barevných kamenů bojí. Když už je nosí, berou si je na slavnostní příležitosti. Přitom třeba smaragd je tak krásný, že je strašná škoda mít ho někde v šuplíku a vytahovat ho jednou ročně na ples. To je kámen na každý den,“ povídá přesvědčivě a u toho líčí, jak se postupně mění klientela.

Stejně jako jiné, i jeho zčásti živí zásnubní a snubní prsteny nebo vánoční dárky. Každý rok se v dílně už od léta chystají šperky na výběr pro opozdilce, ale stálí klienti dostávají zprávu, že právě na konci léta je ten nejlepší čas říct si o svůj autorský šperk na míru – podle náročnosti se totiž může vyrábět dva až tři měsíce.

„Dřív byly našimi nejčastějšími klienty pánové, ale poslední dobou chodí čím dál víc ženy, které se nebojí být extravagantní a chtějí se samy obdarovat. Přichází hodně na doporučení a také proto, že vědí, že u nás dostanou jedinečný autorský šperk, ne něco, co je sice od celosvětové značky, ale na večírku to potkají ještě na další ženě,“ přibližuje Korbička svoje konkurenční výhody. 

Stejně jako oblečení, i šperky podléhají módě a právě trendy v oblékání se řídí. Odráží se v nich sezóny, to, jaké barvy a vzory se nosí, takže jeho plán je ještě víc se právě s módními tvůrci spojovat, ještě víc být vidět na největších fashion a společenských akcích a pořád pokračovat v edukaci klientů, že kameny patří do každodennosti.

A sám sobě si slibuje, že půjde do ještě větší extravagance a jedinečných děl.

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vedl firmu, svařil ponorku. Špona v oku? Horší jsou kuličky, říká osobitý svářeč

• Řemeslo musíte milovat, jinak to nejde, říká knihvazačka. Každá kniha se prý rozpadne jinak

• Otec a syn na huti. Novoborští skláři zřídili unikátní muzeum s dílnou

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag