Vězíme v pařátech čínského draka. Závislosti na Říši středu se musíme rychle zbavit

Česko je ekonomicky provázáno s Německem a často bývá přirovnáváno k 17. spolkové zemi. Jednou by mohlo být s obdobnou nadsázkou nazýváno x-tou čínskou provincií.

Že přeháním a maluju čerta na zeď? Studie vypracovaná poradenskou společností EY naznačuje, že takový příměr by nemusel být až tak absurdní. Analýza dokládá, že závislost Evropy i Česka na dovozu čínských surovin a komponent pro moderní energetiku nabyla alarmujících proporcí.

Od roušek po křemík, baterie a fotovoltaiku

Vzpomínáte na bizarní scénu z března 2020? Na letišti Václava Havla přistává letadlo se zdravotnickým materiálem – zejména rouškami – z Číny. Na betonové ploše stojí čínský velvyslanec a po jeho boku vítači z české vlády: premiér Babiš, ministryně financí Schillerová a ministr vnitra Hamáček.

Výjev jako vystřižený z časů „reálného socialismu“. Chyběl jen jásající dav s vlaječkami. I ten by možná na letišti stál, kdyby zrovna neřádil koronavirus.

Na místě si čínský ambasador blahosklonně vyslechl slova o přátelství a poděkování za pomoc, která byla skvělým byznysem pro Čínu. Česko za pomoc v souboji s virem, který se rozšířil z Číny, zaplatilo Číňanům tři miliardy.

Obdobné scény se odehrály na několika dalších evropských letištích. Byly to drobné ochutnávky ponižující závislosti na Číně.

My nic, to prodejci. Čínské Temu plně obnažuje mnohem širší problém

Střihem se vracíme do současnosti. Po více než čtyřech letech je patrné, že spolu s Evropou dál upadáme do závislosti na Číně. Až na výjimky, mezi které patří tendr na dukovanský reaktor, do kterého nakonec česká vláda Číňany s Rusy nepustila, jsme se příliš nepoučili.

Naplno se to projevuje ve fotovoltaice. Evropa – směřující k uhlíkové neutralitě – na ni tlačí, jak může. Po ruské invazi na Ukrajinu, která obnažila zdrcující závislost na ruském plynu, v ní vidí jeden ze způsobů, jak dosáhnout energetické nezávislosti.

Vypadá to logicky. Slunce nám přece Číňané nevypnou. Jenže k výrobě elektřiny z naší hvězdy potřebujeme technická zařízení a čtyři z pěti dovezených solárních panelů dnes pocházejí z Číny. Kromě toho panely z evropských států jsou často jen reexporty, téměř v každém je nějaká čínská komponenta, aspoň čínský křemík. Jednoduše řečeno – z fosilní závislosti na Rusku jsme spadli do solární závislosti na Číně.

Čína kontroluje výrobní řetězec od křemíkových destiček až po hotové panely. Tahle závislost přitom může ještě vykynout. Podle propočtů Evropské komise si uhlíková neutralita žádá, aby solární kapacita do roku 2030 vzrostla téměř pětinásobně. Čína z toho může mít skvělý byznys a Evropa – když nevzkřísí domácí výrobu nezávislou na Říši středu – těžký problém.

Výstraha z Itálie

Nejsou to však jen soláry a křemík. Čína například ovládá 80 procent světového rafinérského průmyslu vzácných zemin, čínské technologie převládají mimo jiné v evropských větrných parcích a v Evropě se schyluje k invazi čínských elektromobilů.

„Čína se snaží ovládnout všechny části dodavatelského řetězce v zelených a pokročilých technologiích. Navíc kontroluje přístup k požadovaným zdrojům. Její expanze vede k nadměrné kapacitě v mnoha odvětvích, která hrozí, že podkope naše průmyslová odvětví,“ varuje bývalý italský premiér Mario Draghi.

Tato výstraha platí i pro Česko. Ze studie společnosti EY vyplývá, že závislost dosáhla nebezpečné míry. Pokud by propukl ozbrojený konflikt mezi Čínou a Tchaj-wanem, do něhož by se zapojily Spojené státy, dostaly by se české strojírenské podniky, včetně automobilového sektoru, do velkých problémů.

Poslední čínské varování?

Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se vyhrotily vztahy mezi Čínou a Spojenými státy. Číňany dráždily americké vojenské lodě a letouny hlídkující v Tchajwanském průlivu. Během let 1958 až 1964 vydali víc než 900 „posledních varování“, která však nikdy neměla reálné následky.

Hrozí Česku detroitský scénář? Sázka na autoprůmysl se nám může šeredně vymstít

Tyto plané výhrůžky jsou známy pod ironickým názvem „poslední čínské varování“.

V současnosti Čína znovu vehementně varuje. A to jak Tchaj-wan, který pokládá za vzbouřeneckou kolonii, tak jejich spojence, zejména Američany.  V okolí ostrova Číňané stupňují vojenské manévry, na konci května v nich nasadili desítky těžce vyzbrojených letadel a lodí.

Máme být znepokojeni? Nebo je to jen nová série posledních čínských varování?

Nabízí se srovnání s Ruskem. Tomu, že Rusko použije svůj zemní plyn jako zbraň, ještě nedávno věřil v Evropě málokdo. Experti vesměs předpokládali, že Rusové si nebudou chtít kazit obchod s Evropou, která je jejím předním zákazníkem. Zle se mýlili.

Po této ruské lekci by bylo trestuhodnou chybou spoléhat na mírumilovné chování Číny. Tím spíš, že se stoupající ekonomickou a vojenskou silou roste její sebevědomí. Kromě toho Číňané už nejsou závislí na amerických a evropských trzích či technologiích jako před deseti či dvaceti lety.

Tohle už na levnou pracovní sílu nesvedete. Proč Čína válcuje Západ?

Studie EY shrnuje dopady případného čínského útoku na Tchaj-wan. Píše se v ní, že vzdálený konflikt by měl pro evropskou i českou ekonomiku nedozírné následky. Přes Tchajwanský průliv prochází víc než 40 procent obchodu zemí Evropské unie. Samotný Tchaj-wan je jedním z nejvýznamnějších světových výrobců polovodičů. Zastavení výroby nebo dodávek čipů by na starém kontinentu vyvolalo čipový hladomor.

Pokud by Tchaj-wan byl napaden, Američané by svému spojenci patrně přispěchali na pomoc. A Evropská unie by nejspíš stejně jako Američané vyhlásila proti Číně sankce. Následovaly by protisankce. Číňané by nepochybně byli schopni využít energetické zranitelnosti Evropy. Důsledkem by byly recese, vysoká inflace, bankroty…

Z nedávného průzkumu německého institutu Ifo vyplývá, že 46 procent německých průmyslových podniků je závislých na meziproduktech z Číny. Úzká propojenost ekonomik Česka a Německa přitom naznačuje, že případné otřesy v obchodních vztazích mezi Německem a Čínou by mohly mít obdobně drtivý dopad i na českou ekonomiku, upozorňuje studie EY.

Plánujeme, regulujeme, úřadujeme

Evropa připomíná jezevce, který se probouzí ze zimního spánku. Na geopolitickou realitu reaguje se zpožděním a malátně.

Pravda, Evropská unie začala plánovat lokalizaci co největší části dodavatelských řetězců ze vzdálených a politicky neklidných oblastí. Části řetězců, které lokalizovat nemůže, by měla využívat ve stabilních a spřátelených částech světa, zejména ve Spojených státech a Kanadě. Předpokládá to například Evropský akt o kritických surovinách nebo Antverpská deklarace o evropské průmyslové dohodě.

Problém spočívá zejména v tom, že Evropa je přeborníkem pouze na plánování a regulace. A jsou to právě regulace, které velkolepým projektům často stojí v cestě.

Logickou odpovědí na surovinovou závislost by mělo být mapování ložisek a těžba nerostů i uhlovodíků. To si ale zakazujeme nebo ztěžujeme regulacemi.

„Zdlouhavé a složité povolovací postupy představují významné omezení pro rozšíření těžební kapacity v Evropské unii. Současný časový horizont pro zahájení těžebního projektu se pohybuje mezi deseti a patnácti lety,“ upozorňuje studie.

Závislost na Číně mohla Evropa snížit podporou jaderné energetiky. Tu však vzala na milost až nedávno, a to pouze jako přechodný zdroj na cestě k energetice založené na obnovitelných zdrojích.

Brusel za všechno nemůže

Evropská komise nám tak povolila státní podporu investice do chystaného pátého bloku v Dukovanech. Samotný provoz bloku ale zkomplikovala podmínkou, že před elektřinou, která se v něm vyrobí, musí mít přednost dotované přebytky z větrných a fotovoltaických elektráren sestavených vesměs z dílů dovezených z Činy na lodích poháněných mazutem.

Komunisté zkazí všechno. Svoboda podnikání je zásadní, ukazuje Hongkong

Pro samotné Česko přitom platí to, co pro celé společenstvo bruselského prstenu. Na českém území jsou například jedny z největších ložisek lithia a manganu, tedy surovin pro baterie do elektromobilů. Přípravy těžby a zpracování kovů se ale táhnou jako turecký med na poledním slunci.

K tomu si můžete přičíst složité povolovací procedury a také – jak připomíná zmíněná studie – to, že veřejné instituce často nedodržují platné lhůty, v nichž se mají vyjádřit k žádostem investorů. Projekt těžby manganu z hlušiny po někdejším dolování ve Chvaleticích se tak připravuje už desátý rok. A protahuje se i příprava těžby „českého zlata“ – lithia na Cínovci.

Nestěžujme si tedy na Brusel. Másla na hlavě máme vrchovatě.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Proč je TikTok nebezpečný a máme se ho bát? Čínská sociální síť očima expertů

• Hrozba paktu Ruska s Čínou. Západ by měl zbystřit hned z několika důvodů

• Český průmysl je pořád z formy. Škodí mu slabá německá poptávka, ale i teplé počasí

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag