Rodičovská v Česku je abnormálně štědrá, zkraťme ji! Profitovat z toho můžou všichni

Česko je zemí velmi nerovných příležitostí na pracovním trhu, a to včetně rozdílu v odměňování žen a mužů. Takzvaný gender pay gap, kdy muži v Česku berou v průměru o 16,4 % více než ženy, negativně ovlivňuje fungování obyvatel a společnosti jako takové. A také ekonomiku země i veřejné finance.

Za rozdílem, který se promítá následně i do výše důchodů, stojí zejména doba strávená na takzvané rodičovské dovolené (či prostě mimo práci v domácnosti). Nejpodstatnější díl nerovnosti je pak způsobený tím, že muži této „kariérní pauze“ utečou; na rodičovskou míří jen mizivé procento z nich.

Půl roku péče o dítě za plný plat. Nový firemní benefit bourá zažitá pravidla

Znevýhodněné postavení žen na pracovním trhu dokazují i statistiky. Míra zaměstnanosti mužů činila letos v květnu (zatím poslední data) 81 %, u žen to bylo 68,5 %. Míra nezaměstnanosti mužů dosáhla 2,4 %, u žen 3,0 %. To z nás dělá stát s jednou z nejnižších měr nezaměstnanosti v Evropě, jejíž průměr se drží kolem šesti procent.

Není proto divu, že podnikatelská sféra pod nedostatkem lidí úpí. A dlouhodobě volá po řešení. Je ale skutečně tím jediným otevřít naši ekonomiku více zahraničním pracovníkům? Neskrývá se náhodou dostatečný – a značně nevyužitý – potenciál kdesi na tuzemském pracovním trhu…?

Řekněme si to na rovinu: skrývá. Je tu ale jedno velké ALE… Tedy, ono jich je vlastně víc. K plnému pochopení proto nejprve nahlédněme hlouběji do oněch statistik.

Nedostatek školek i zkrácených úvazků

Zajímavé je v tomto smyslu porovnat rozdíly mezi zaměstnaností žen a mužů v návaznosti na zvyšující se počet dětí. Obecně platí, že příchod dítěte snižuje míru zaměstnanosti žen ve většině evropských zemí, ještě významnější je pak změna ekonomického statusu žen se dvěma či více dětmi.

A dost, letíš! Snadný vyhazov trhu pomůže, ale těžce za něj zaplatíme

Česká republika (spolu například s Německem či Irskem) se přitom v těchto statistikách umisťuje pravidelně mezi státy s nejvyšším poklesem míry zaměstnanosti matek v porovnání s bezdětnými ženami; lze dohledat, že v tuzemsku je zaměstnanost žen s jedním či více dětmi prakticky na poloviční úrovni, než tvoří průměr Evropské unie.

Naopak mezi země, kde má počet dětí nejmenší dopad na míru zaměstnanosti žen, patří skandinávské a jihoevropské státy. Na jihu Evropy spočívá důvod v obecně nižší zaměstnanosti žen dané kulturními zvyklostmi; tradičně zde převládá názor, že žena se má v prvé řadě starat o děti a domácnost, ale bez povýšeneckého a genderově nekorektního podtónu – tolik typického pro Česko.

Zajímavější je pro nás ovšem příklad skandinávských zemí. Zde je totiž situace diametrálně odlišná a zapříčiněná především robustním systémem podpor, kdy se ženy (či muži – skandinávské země kladou velký důraz na odstranění nerovnosti žen a mužů i v rámci dělby starosti o dítě) díky husté síti finančně dostupných jeslí a mateřských škol snadno udržují v zaměstnání.

V obou případech ale platí, že délka rodičovské dovolené se počítá nejčastěji v řádu měsíců, nikoli let jako v Česku. Donedávna ostatně Česko v délce rodičovské dovolené – až čtyři roky – Evropě dominovalo, od letošního ledna je maximální délka rodičovské dovolené v Česku tři roky (156 týdnů) jako ve většině středoevropských států. Oproti Seveřanům je to stále velmi štědrá dotace.

Samozřejmě, že nikdo nikomu nebrání si rodičovskou dovolenou zkrátit; příspěvek od státu lze vyčerpat už za sedm měsíců. Ukazuje se však, že ženy u nás od dřívějšího návratu do práce odrazuje hlavně nedostatečná podpora pro pracující matky; chybějí zde školky, kam lze umístit děti i před dosažením tří let věku, popřípadě dětské skupiny.

Když se školka vyplatí

Jistě, co je pro jednu ženu naplněním snu, radostí a klíčovou hodnotou, hlavním životním posláním, může být jinou na žebříčku hodnot na zcela jiném místě. Co je pro jednu obdobím emočního naplnění a prostorem pro kreativní seberealizaci, může být pro jinou ženu obdobím, kdy se velmi brzy začne nudit či se dokonce propadat do osamění a psychických problémů.

Právě pro tyto případy je ale klíčové maximálně usnadnit návrat do práce. A to pro Česko bohužel neplatí. Nedostatek míst ve školkách ve spojení s abnormálně dlouhou dovolenou a omezenou nabídkou zkrácených úvazků jim rychlejší návrat do pracovního procesu zkrátka neumožňují. Není proto na čase, aby se zapojily samy firmy? Nevyplatilo by se to nakonec?

Ať už se bavíme o hlídání dětí přímo ve firmách (firemní školky), pružné pracovní době, či právě zkrácených úvazcích, firmy zcela určitě mohou k alespoň částečnému vyřešení nedostatku lidí na tuzemském trhu samy přispět. Sice to představuje náklady navíc, nicméně neustálé hledání, najímání a zaučování nových kolegů také není zadarmo.

V případě firem, které zaměstnávají takzvané „bílé límečky“, bývá už teď výhodnější vyjít rodičům vstříc a udržet s nimi kontakt. Plně platit to naopak nemusí pro „modré límečky“ bez specifických znalostí či dovedností. I z toho důvodu je samozřejmě stále potřeba, aby školky zřizovaly především stát, kraje či obce. A to ideálně v návaznosti na demografický vývoj v daném místě.

Zřejmé už dnes také je, že částečně se firmy touto cestou vydaly. Musely. Z hlediska plných úvazků totiž už nemají kde brát: zaměstnanost mužů je na maximu a žen pracuje v Česku nejvíce v novodobé historii. Míra jejich ekonomické aktivity vůbec poprvé překročila hranici 70 procent.

Ženy, nevyužitý potenciál

Přesto stále platí, že český pracovní trh skrývá obrovský nevyužitý potenciál. Vždyť v EU v posledním desetiletí pracovalo na částečný úvazek okolo třetiny žen, ve srovnání s cca desetinou mužů. Největší podíl žen pracujících na částečný úvazek byl v Nizozemsku (cca tři čtvrtiny), v Rakousku a Německu (téměř polovina). V Česku je to ale jen desetina žen a do pěti procent mužů.

Skandinávský model nám tak ukazuje cestu, kudy se ideálně vydat. Dokazuje, že recept, jak dostat rodiče – a zejména ženy – co nejrychleji zpět na pracovní trh, existuje. Jen neleží pouze ve zkrácení rodičovské dovolené či nucené dělbě péče o dítě, ale i v dalších návazných opatřeních.

Jednou z podmínek pro zkrácení rodičovské dovolené jsou zkrácené úvazky. Ty jsou důležitým prostředkem ke sladění pracovního a rodinného života a případně také možností přivýdělku k překlenutí finančně slabší situace rodiny. Ideální je také flexibilní pracovní doba doplněná škálou podpůrných služeb pro matky a rodiny s dětmi.

Zkrácení délky mateřské a rodičovské dovolené či manipulace s výší příspěvku tedy nikdy nebude řešením samo o sobě. Do jaké míry jsou rodiče ochotni či schopni se do práce vrátit, je velmi individuální a na jejich rozhodnutí mají vliv další kroky všech zúčastněných stran.

V každém případě by si ale všichni – včetně otců i matek – měli uvědomit, že pokud umožníme dřívější návrat rodičům do práce, tak z toho budou profitovat všichni.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Absurdita roku? Registrace dohod o provedení práce, shodli se podnikatelé

• Změny v práci na dohodu. Povinné registrace dohodářů schválil Senát

• Poslušně hlásíme! Povinné oznamování všech dohod o provedení práce startuje

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag