Ekonomové z Karibiku. Jak fungoval byznysplán pirátských výprav

Co si dnes představíte pod pojmem piráti? Když pomineme českou politickou stranu, tak to bude buď Johnny Depp vrávorající po palubě lodi nebo parta otrhaných psychopatů, kteří brutálně zabíjeli a mučili posádky obchodních lodí. Jenže právě tahle image je geniálním produktem ekonomického uvažování, díky kterému piráti před 400 lety ovládali moře. Ono to totiž celé bylo trochu jinak.

Problém pána a kapitána

Trestuhodně mnoho lidí má ekonomii stále zafixovanou jako vědu o penězích, bankách a hrubých domácích produktech. Opak je však pravdou, ekonomie je humanitní vědou o lidech a o jejich rozhodování. Potvrzuje to třeba fantastická kniha profesora Petera Leesona z roku 2009 s názvem The Invisible Hook: The Hidden Economics of Pirates (Neviditelný hák: Skrytá ekonomie pirátů). Leesonova hlavní teze je, že piráti – a zločinci obecně – nejsou nějací iracionální pošuci, kteří se vymykají ekonomickým zákonitostem. Každé na první pohled výstřední chování má totiž svůj důvod, daný specifickými podmínkami určitého času a prostoru.

Zábavní parky jsou byznys jako na horské dráze. Pravidla hry změnil Harry Potter

A realita námořnictví počátku 17. století byla minimálně z dnešního pohledu brutální, zejména kvůli mizerným mzdám námořníků a nelidským podmínkám na palubě. Jak uvádí YouTube kanál CGP Grey, ve velmi malých prostorech lodi bývaly namačkány desítky námořníků (a stovky potkanů) a šířily se nemoci jako úplavice nebo kurděje (jako důsledek nedostatku vitaminu C), které zahrnovaly mimo jiné krvácení dásní nebo gangrénu končetin. Jenom na tuto nemoc podle americké instituce Military Health System zemřely mezi 16. a 18. stoletím dva miliony námořníků.

Rum na palubě tedy nebyl přítomen jen pro povyražení, ale také proto, že šlo o bezpečnější alternativu ke kontaminované vodě. Akutní průjmy a uhnívající končetiny však byly ještě ten menší problém, hlavní útrapy představoval neefektivní obchodní model těchto lodí. Vlastník daného plavidla (panovník, případně jiný investor) v bezpečí na souši očekával prvořadě zisk z plavby. Pověřil tedy kapitána, aby dohlížel na její průběh a případně tvrdou rukou trestal pokusy o protesty, vzpoury nebo jiné prohřešky. Kapitáni tak měli výsadní privilegia, kterých často a rádi zneužívali a mimo jiné se uchylovali k brutálním tělesným trestům na posádce.

Tohle mimochodem není nic jiného než jev, který ekonomové označují jako problém pána a správce (v angličtině principal-agent problem). Řeší ho třeba každý majitel restaurace, který si najme provozního, aby mu spravoval běžný chod podniku. Kapitán (manažer) nemá stejnou motivaci jako investor nebo vlastník. Ten chce maximalizovat zisk, zatímco kapitán se chce dostat v klidu domů a po cestě hlavně nemít problémy. A právě zmíněné hrozivé podmínky na palubách obchodních a imperiálních lodí byly pro piráty obrovskou tržní příležitostí.

Zabíjení? Ne, raději marketing

Obchodní model pirátské plavby byl jednoduchý – najmout loď, výbavu a posádku, pak okrást obchodní loď o koření, tabák a další náklad, prodat lup a skončit se ziskem. Přitom detaily těchto praktik jako by vypadly z dnešní učebnice ekonomie.

I hřbitov může zkrachovat. Proč je na byznysu se stoprocentní poptávkou problém vydělat?

Piráti čelili základnímu problému, který hollywoodská kinematografie opomíjí: námořní bitvy jsou neuvěřitelně drahé a nepraktické. Nemluvě o tom, že ony několikasettunové lodě šly velmi špatně ovládat a zbraně na palubě byly často velmi improvizované.

Navíc, to poslední, co pirátská loď chtěla, bylo začít pálit kanony do obchodní lodi, která se následně potopí i s nákladem. Násilný konflikt často končí poškozenou drahou lodí nebo ztrátou na životech posádky, piráti tedy v prvé řadě usilovali o to, aby se druhá loď vzdala bez boje. Tohoto, jak píše Peter Leeson, dosahovali nebezpečnějšími zbraněmi než mušketami nebo šavlemi – marketingem.

Jednotlivé pirátské tlupy si dávaly velmi záležet na své pověsti krvežíznivých psychopatů (která jim zůstala dodnes) právě proto, aby posádky obchodních lodí byly motivovány se ihned vzdát. K tomu vyslali jasný vzkaz: pokud se vzdáte bez boje a vydáte poklad, nic se vám nestane. Pokud naopak budete poklad ukrývat nebo se bránit, zažijete nepředstavitelná muka, procházkou po ráhnu počínaje a uřezáváním končetin konče.

Asi nejznámější pirát Černovous (vlastním jménem Edward Teach, 1680–1718) zplundroval přes 40 plavidel, aniž by kohokoliv zabil. Word-of-mouth v podobě historek přeživší posádky, která zažila mučení svých kolegů kvůli ukrytému pokladu, je prostě nejlepší virální reklama, jakou jde bez internetu mít. A jelikož piráti byli zpravidla námořníci najatí z imperiálních a obchodních lodí, znali velmi dobře neutěšené poměry na palubě, a pokud se posádka vzdala, dali jí možnost si vyřídit účty s neoblíbeným kapitánem.

Všechny tyto okolnosti piráti sdělovali lusknutím prstu a tím nejefektivnějším brandingem – vyvěšením černé vlajky. Blíží se pirátská loď, buď se vzdáme a nic se nám nestane, nebo budeme bojovat, a pokud prohrajeme, bude zle.

Bezvládí, ale ne bezpráví

To máme motivace obětí, ale v čem piráti opravdu předběhli svou dobu, je nastavení jejich vlastních motivací. Dokázali totiž podle Leesona přijít s vlastním právním a smluvním systémem bez centrální autority.

Každý pirát, který se chtěl přidat k posádce a vyrazit na výpravu, musel podepsat (nebo aspoň odsouhlasit) smlouvu. Tento kontrakt stanovoval rozdělení případné kořisti, systém povinností a trestů při jejich nedodržení, příděly jídla, finanční kompenzace a systém hlasování a odvolání kapitána.

Ano, čtete dobře, pirátský kapitán byl demokraticky volenou funkcí s možností jej kdykoliv odvolat nadpoloviční většinou (s výjimkou doby aktivního boje). Byl tak přímo zodpovědný posádce za příznivý a efektivní průběh plavby, na rozdíl od kapitána obchodní nebo imperiální lodi, který byl de facto v situaci diktátora. Druhou volenou pozicí byl lodní důstojník, který udržoval loď v chodu, rozděloval zisk a staral se o vymáhání pravidel a celkovou profitabilitu plavby.

Chamtivost předchází pád

Midjourney / NextPage Media

Pamatujete si na somálské piráty, kteří terorizovali Toma Hankse ve filmu Kapitán Phillips? Události, které tento film zpracovává, se staly v roce 2009 a hlavním faktorem úspěchu těchto pirátů byly dobře kalkulované požadavky na výkupné. Dost vysoké, aby udržovaly operaci v chodu, ale ne tak moc, aby se vyplatilo najímat profesionální bezpečnostní týmy. Pro obří zaoceánské společnosti bylo výpalné v řádech milionů dolarů prostě malá částka, pokud šlo o to, aby se zboží v řádech miliard dolarů dostalo v pořádku na místo určení.

Somálci, kteří navázali na bohatou historii ekonomicky gramotných pirátů, se však stali nenasytnými a vložily se do toho největší námořní síly světa: USA, Velká Británie, Rusko, Čína a Francie. A to byl jejich konec. Za posledních deset let Somálci přepadli už jen dvě lodě a novodobé pirátství se přesunulo na ghanské pobřeží. Mezi lety 2010 a 2022 se počet pirátských útoků snížil celosvětově asi o 75 procent.

Právě toto společenské a institucionální uspořádání představovalo hlavní rozdíl mezi klasickou obchodní a pirátskou plavbou. Posádka obchodních lodí měla hlavní cíl plavbu přežít, dostat peníze a vypadnout, piráti byli přímými podílníky na zisku, včetně posledního člena posádky. Tento společný cíl tak elegantně vyřešil zmíněný problém pána a správce.

Piráti byli také odměněni mnohem vyšším výdělkem – jedna úspěšná plavba mohla posádce přinést bohatství ve výši několika ročních výdělků posádky obchodních lodí. Rizikem však bylo nebezpečí oprátky ze strany koruny, a především smrt nebo zranění v bitvách, přičemž kompenzace těchto zranění byla také předmětem pirátského kontraktu.

Po úspěšné plavbě lodní důstojník spočítal hodnotu kořisti, odečetl náklady na opravu lodi, zásoby a kompenzaci členům posádky za ztracené končetiny a rozdělil podle smlouvy podíl posádce, kapitánovi a sobě. Posádka se zpravidla vylodila ve spřáteleném přístavu, kde tyto peníze mohla promptně utratit za alkohol a prostitutky. Tyto přístavy bychom dnešní ekonomickou hantýrkou mohli nazvat informačními huby, kde probíhal i obchod a networking s ostatními piráty.

Pokud byl mladý námořník tehdejší doby dostatečně cílevědomý a ochotný podstoupit nějaké to riziko, mohl si vybrat cestu piráta. Pokud chtěl mít své jisté a nevadilo mu roky šůrovat podlahu pod jhem autoritářského kapitána, vybral si kariéru na obchodní nebo imperiální lodi. Ale právě ony pirátské principy založené na dodržování smluv, vládě práva a systému rozdělení moci byly na svou dobu revoluční. Kapitán držel v šachu důstojníka, důstojník kapitána a oba dva držela v šachu posádka – piráti de facto vymysleli principy ústavy, které o století později stály u zrodu americké nezávislosti nebo Francouzské republiky.

A to nejlepší – tento systém vznikl státní moci a centrální autoritě navzdory. Což dokazuje i fakt, že některé pirátské posádky během 17. a 18. století nabíraly zotročené africké černochy mezi sebe jako svobodné muže. Jak však Leeson jedním dechem dodává: tento společenský a obchodní model nebyl výsledkem touhy po rovnosti a spravedlnosti, ale dobře zanalyzované touhy po zisku. Piráti tak ukázali funkčnost společenského systému založeného na sledování vlastního zájmu v době, kdy zakladatel ekonomie Adam Smith, autor Bohatství národů (1776), ještě ani nebyl na světě.

Pokora

Peter Leeson sklidil za svou knihu chválu, a to velmi zaslouženou. Invisible Hook v roce 2009 získala ocenění Indies za nejlepší nefiktivní knihu roku a zlatou medaili za byznysovou a ekonomickou knihu roku. A v roce 2022 získal Leeson (dnes profesor ekonomie a práva na americké George Mason University) cenu Adama Smithe – prestižní ocenění, které v minulosti obdrželi titáni ekonomie jako James Buchanan, Vernon Smith nebo Elinor Ostromová.

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund vaší pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si náš magazín příště sami koupíte. Je tam toho mnohem víc... Hlavním tématem aktuálního čísla je propojení medicíny a byznysu.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

A není divu, do téhle knihy se každý ekonom musí zamilovat. Leeson je pokračovatelem tradice ekonoma Garyho Beckera, který ukázal, že ekonomie je všude kolem nás a že pomocí její analýzy lze pochopit jevy, jako je kriminalita, závislosti nebo třeba sex. Hlavním poselstvím Leesonovy práce je však ekonomická analýza zdánlivě nepochopitelného chování a z něj vyplývající pokora. Smyslem práce ekonoma není se prvoplánově povyšovat nad chování ostatních, ale naopak snažit se do daného člověka vcítit a skutečně pochopit jeho jednání a motivace. A to i tehdy, pokud je daným jednáním plundrování obchodních lodí pod černou vlajkou.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Byznys jménem Everest. Kolik stojí výstup na nejvýše položený hřbitov na světě?

• Investice, nebo podvod na finančák? Umělecká díla pohledem ekonomie

• Pompézněji, dráž, neefektivněji. Proč se pořádání olympijských her nevyplácí?

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag