Na plný úvazek, nebo na dohodu? Jak zaměstnávat a nezbláznit se

Byznys roste, daří se a na provoz pomalu přestávají stačit síly původních zakladatelů a společníků, případně jejich rodinných příslušníků a přátel. Do téhle situace se dostane dřív nebo později každý úspěšný podnik a po nezbytné optimalizaci procesů je nakonec potřeba najít někoho zvenku, kdo celý tým rozšíří a snad i posune dál. Tak se stává z podnikatele zaměstnavatel a otevírá se zcela nová dimenze administrativního pekla.

Takže – jaké mají podnikatelé možnosti, když potřebují zaměstnance?

Dohoda o provedení práce

Začneme od nejjednodušších, i když dohoda o provedení práce prošla za poslední rok velkými změnami. Bohužel k horšímu a z původně velmi flexibilní formy spolupráce se stal byrokratický proces svázaný řadou pravidel.

Ale vezmeme to od začátku. Dohoda o provedení práce (DPP) je většinou krátkodobá smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Má smysl ve chvíli, kdy potřebujeme rychlou nebo nárazovou výpomoc na několik týdnů nebo pár měsíců. DPP je omezená rozsahem hodin (aktuálně 300 za rok), zaměstnavatel nesmí platit odměnu nižší, než je minimální mzda, a v případě, že „dohodář“ odpracuje více než 80 hodin a DPP trvá nepřetržitě alespoň 28 kalendářních dnů, má nárok také na dovolenou. Podnikatelé, kteří využívají DPP, se musí přihlásit jako zaměstnavatelé na příslušné úřady.

Od 1. 7. 2024 je navíc nutné oznamovat všechny osoby pracující na DPP a výši jejich příjmů České správě sociálního zabezpečení, a to včetně těch, které byly uzavřeny před tímto datem a jsou stále aktivní.

Od 1. 1. 2025 bude navíc zaveden režim takzvaných oznámených dohod, které budou při splnění limitu 25 % z průměrné mzdy (asi 10 500 Kč místo dosavadních 10 000 Kč) osvobozené od povinných odvodů. U všech ostatních se budou odvody platit s výjimkou dohod malého rozsahu (do 4 000 Kč za měsíc, ale částka se v roce 2025 může změnit). Povinností a nových nařízení je však víc a týkají se například rozvržení pracovní doby, příplatků za práci o víkendu a ve státní svátek, překážek v práci nebo práce na dálku.

Oproti původnímu nastavení se tím pádem využívání DPP výrazně zkomplikovalo a není velkým překvapením, že řada podniků už dohody neuzavírá nebo uvažuje o tom, že je přestane využívat a přerozdělí práci na řadové zaměstnance. Některé také tlačí své dohodáře, aby si zřídili živnost a spolupráci fakturovali.

Dohoda o pracovní činnosti

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ) je dlouhodobější, ale pořád spíš nárazovou formou spolupráce, protože je omezena 20 hodinami týdně. DPČ prošla obdobnými změnami jako DPP, zejména v oblasti ochrany zaměstnance a administrativních povinností zaměstnavatele.

Pokud je odměna za DPČ nižší než 4 000 Kč měsíčně u jednoho zaměstnavatele, není nutné odvádět zdravotní pojištění. U sociálního pojištění je ale situace složitější, protože pojistné je odváděno v případě, kdy skutečná nebo sjednaná odměna přesáhne tento limit. Pojistné je tedy potřeba odvést i v případě, že je reálný výdělek nižší, ale dohoda je sjednána na vyšší částku.

V praxi je DPČ na půli cesty mezi DPP a pracovním poměrem. Hodí se pro spolupráci menšího rozsahu a je snadnější se se zaměstnancem v případě potřeby rozloučit, ale už s sebou nese při větším objemu práce náklady spojené s odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Pracovní poměr na částečný nebo plný úvazek

Nakonec je samozřejmě možné uzavřít se zaměstnancem standardní pracovní smlouvu na částečný nebo plný úvazek. Tento typ smluv už poskytuje zaměstnanci veškerou ochranu vyplývající ze Zákoníku práce.

Někdy se ještě setkáváme s označením „hlavní pracovní poměr“ (HPP) a „vedlejší pracovní poměr“ (VPP). Zaměstnavatelé tak obvykle chtějí dát najevo, jestli se očekává práce v rozsahu celého pracovního úvazku, tedy 40 hodin týdně, nebo je k dispozici zkrácený úvazek, ale z hlediska práva nehraje označení roli.

Smlouvu je možné uzavřít na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Smlouvu na dobu určitou (s platností do sjednaného data) je však možné uzavřít nejdéle na tři roky a nejvýše dvakrát prodloužit, byť existuje v zákoně několik specifických výjimek. Nejpozději po devíti letech by tedy měl zaměstnanec dostat smlouvu na dobu neurčitou.

Pokud se podnikatel rozhodne k přijetí zaměstnavatele na základě standardní pracovní smlouvy, měl by si uvědomovat všechny své povinnosti, přičemž jejich rozsah dalece přesahuje délku tohoto článku. Navíc mají čeští zákonodárci tendenci vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem neustále upravovat a přidávat zaměstnavatelům další a další povinnosti.

Některá obecná pravidla nicméně vyvodit můžeme:

• zaměstnanec je vždy vnímán jako slabší strana tohoto vztahu, takže je mnohem více chráněn,
• je relativně snadné zaměstnance přijmout, ale pro ukončení smlouvy ze strany zaměstnavatele platí velmi přísná pravidla,
• zaměstnavatel má velké množství povinností, jejichž nedodržení může vést k nepříjemným následkům,
• zaměstnanec má celou řadu práv, která není možné ve smlouvě omezit.

Při zaměstnávání tedy platí, že bychom si měli zaměstnance předem dobře prověřit a využít zkušební dobu, ve které je možné smlouvu vypovědět, k co nejdůkladnějšímu otestování. K vyzkoušení spolupráce může dobře posloužit i smlouva na dobu určitou nebo využití DPP či DPČ. Pokud už se potřebujeme se zaměstnancem se smlouvou na dobu neurčitou rozloučit, je potřeba si dávat velký pozor na důvody výpovědi. Když nedojde k oboustranné dohodě, je vhodné situaci konzultovat s odborníkem na pracovní právo. Těch několik desítek tisíc pro právníka může ušetřit statisíce i miliony z prohraného soudního sporu.

Nástrahy švarcsystému

Komplikovaný systém zaměstnávání, který klade na podniky velké administrativní nároky a téměř znemožňuje flexibilní reakci na situaci na trhu při najímání a propouštění zaměstnanců, vede k tomu, že firmy i lidé hledají cesty, jak se byrokracii a omezením vyhnout. Jednou z těchto cest je takzvaný švarcsystém (více si o něm můžete přečíst v našem velkém přehledu).

Jedná se o situaci, kdy osoba se živnostenským oprávněním fakturuje svoji práci podniku, ale spolupráce vykazuje znaky závislé činnosti. Takže pracovník například dostane služební auto, notebook a telefon, vystupuje jménem svého zaměstnavatele, fakturuje každý měsíc stejnou částku, pracuje pouze pro jednu firmu, chodí do práce na 8,5 hodiny, má určeného nadřízeného, o kterého dostává úkoly a tak dále.

Obě strany v tomto režimu šetří na daních a odvodech, zaměstnavatel nemusí dodržovat povinnosti stanovené Zákoníkem práce, zaměstnanec nemá odpovídající práva a stát přichází o nemalé částky. Proto je švarcsystém nelegální a oběma stranám, jak „zaměstnavateli“ tak „zaměstnanci“, hrozí velmi vysoké pokuty.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Udržitelnost, nebo greenwashing? Odpovědné firmy mohou získat konkurenční výhodu

• Upracovat se k smrti není nutné. Jak správně a účinně delegovat práci

• Samé náklady, tak kdy konečně začne firma vydělávat? Odpoví analýza bodu zvratu

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag