Diskuze: Královské dluhy s Trumpem - strana 3

Jan Altman|26. 2. 2018 13:24| reakce na Richard Fuld - 26. 2. 2018 10:13

OMG, když státní i soukromé dluhy socializuji (tedy nechám to zaplatit zodpovědné spořící lidi), tak nikoho neokradu? Socializace = rozložení něčího problému/závazku na celou společnost (nepřesná je na tom pouze ta "celá společnost", protože reálně okradu jen lidi, co mají úspory a ne dluhy).

Samozřejmě že státní dluhy již socializované jsou, tedy spořiví občané již mnoho z těch dluhů byli nuceni průběžně zaplatit inflací. Proto také o exitu nemluvím až teď, ale od "začátku". Proto mluvím o exitu průběžném (cokoli člověk neutratí za spotřebu, měl by obratem vyvést ze systému, kde je jeho úspora průběžně znehodnocována státním monopolem na padělání peněz).

Jan Altman|26. 2. 2018 13:19| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2018 12:52

Tak nějak nechápu, co jste tím chtěl říci.
Dal jsem sem v poslední době články, které na příkladu USA a Itálie (a dříve i Japonska) ukazují, že "takto to dál nepůjde".

USA mají dluh jak při válečném hospodářství a vypadá to, že i deficit na příští a přespříští rok bude jak za války, nebo jak těsně po krizi, kdy stát zachraňoval bankéře (a svoje socialistické Fannie a Freddie) za peníze poplatníků. Zároveň s tím však FED normalizuje svou monetární politiku - ne proto, že by byl zodpovědný a odhodil neokeynesiánské bludy, ale čistě proto, že větří další krizi a chápe, že nyní má munici vystřílenou a potřebuje znovu nabít (aby po vypuknutí krize mohl snižovat úroky aniž by musel výrazně pod nulu a aby mohl nakupovat dluhopisy, aniž by tím vyvolal hyperinflační paniku).

Jenže ten růst deficitů v kombinaci s "utahováním" měnové politiky nutně povede k tomu, že stát bude platit vyšší procento z většího dluhu (tedy problém na druhou).
A ano, nakonec to asi bude muset "vyřešit" FED - když vláda utrácí na vrcholu hosp.cyklu jako za války či v nejhlubší krizi, bude asi nakonec muset FED mít během největší konjunktury uvolněnou politiku, jako v nejhlubší krizi.
Takže až ta krize přijde doopravdy....
... tak co? Provede desetinásobné QE oproti tomu v minulé krizi? Sníží úroky na minus 4%? Začne každému Američanovi posílat na účet 2000 nově vytvořených dolarů měsíčně?

No dost možná ano. Ale na rozdíl od vás jsem přesvědčen, že to nebude beztrestné, bez následků.

Jan Altman|26. 2. 2018 13:09| reakce na Richard Fuld - 26. 2. 2018 10:07

"Trh s elektronikou jednoduše funguje zjevně pro spotřebitele lépe, protože většina spotřebitelů elektroniku ani auta nijak zvlášť nutně k životu nepotřebují. "

S tím se dá polemizovat docela jednoduše: dokažte, že poptávka po elektronice KLESLA (protože ji podle vás lidé tolik nepotřebují). Já naopak tvrdím, že se dnes televize (natož mobily a software) prodávají daleké lépe, že jich lidé mají v domácnosti více a obměňují je častěji.

Ale v tomto máte pravdu: "Naproti tomu trh ve vzdělávání a zdravotnictví, kde podmínky může diktovat nabídka"
Ano. Diktuje nabídka. Protože je omezená, regulovaná, dotovaná a kartelizovaná. Státem či za pomoci státu. Přeci mi nebudete tvrdit, že zdravotnictví je v USA stejně tak tržně-svobodné, jako výroba softwaru. To už by bylo moc i na vás. To už byste mohl tvrdit, že třeba i služby notářů jsou i nás zcela tržní, volné a bez omezení vstupu do odvětví.

Jan Altman|26. 2. 2018 13:03| reakce na Richard Fuld - 26. 2. 2018 10:10

To určitě. Takže když televize před X lety stála 4x více, než dnes, tak tehdy ten výrobce televize měl stejné náklady jak dnes, jen si dovolil nasadit třeba 500% marži?
Asi sám tušíte, že ne. Že to je spíše tak, že konkurence a inovace zkrátka snížily ty náklady na výrobu TV/softwaru/mobilů. A logicky opačně: regulace, dotace a protekcionismus podvázaly inovace a snížily konkurenci v oblasti školství+zdravotnictví a státem generovaná inflace tomu nasadila korunu.

Jan Altman|26. 2. 2018 13:00| reakce na Jan Altman - 26. 2. 2018 12:58

Spíše to tedy lze vykládat tak, že školství a zdravotnictví je asi 100x více regulované (a státně-kartelizované), než výroba televizí, softwaru a mobilů, ne?

Jan Altman|26. 2. 2018 12:58| reakce na Richard Fuld - 26. 2. 2018 09:59

Kde že jsou tyto obory tržní? V USA? Vážně?

--------------

Učebnice je prostě jen kniha. Kus papíru (nebo dnes dokonce jen soubor stažený do Kindlu). Opravdu věříte, že v tržním prostředí (kde nepanují regulace, dotace, omezování vstupu do odvětví) by cena určitého typu knihy mohla takto brutálně zdražit? Jak by k tomu v přirozeném tržním prostředí asi tak došlo? Že by takto výrazně vzrostly příjmy autorů učebnic? Jako že za "Ema má maso" se dnes platí 20x víc, než před 20 lety? A ten růst cen nebyl signálem pro tisíce dalších lidí zkusit napsat také knihu a zbohatnout (a svým vstupem, tedy zvýšením nabídky a konkurence, ceny opět srazit)? Mě to tedy nějak nesedí....

Richard Fuld|26. 2. 2018 10:13| reakce na Jan Altman - 25. 2. 2018 12:41

Státní dluhy už socializovány jsou. :-) Když soukromé dluhy socializujete, pak tím nikoho neokradete.
A ano, lidé co to nechápou, budou brzy exitovat. :-)

Richard Fuld|26. 2. 2018 10:10| reakce na Jan Altman - 25. 2. 2018 12:39

Taky to může být tak, že lidem co musí splácet astronomické dluhy za hospitalizaci a vzdělání, už nezbývají peníze na to, aby si nakupovali zbytnou elektroniku a auta, jejichž ceny v důsledku toho klesají. :-)

Richard Fuld|26. 2. 2018 10:07| reakce na Jan Altman - 25. 2. 2018 12:39

Nemáte pravdu. Za to nemohou centrální banky. To je čirý výsledek fungování trhu. Trh s elektronikou jednoduše funguje zjevně pro spotřebitele lépe, protože většina spotřebitelů elektroniku ani auta nijak zvlášť nutně k životu nepotřebují. Naproti tomu trh ve vzdělávání a zdravotnictví, kde podmínky může diktovat nabídka, funguje pro spotřebitele už mnohem hůře.

Tyhle cenové vývoje jsou výhradním výsledkem působení poptávky a nabídky na trhu. A je zřejmé, že trh s elektronikou funguje lépe, než trh s hospitalizací. :-)

Richard Fuld|26. 2. 2018 09:59| reakce na Jan Altman - 25. 2. 2018 12:34

Tady máte krásnou ukázku, jak funguje tržní zdravotnictví a vzdělávání. Cenový nárůst okolo 2000% za 20 let
u hospitalizace, cen učebnic a školného. Do některých sektorů jednoduše trh nepatří.

Jan Altman|25. 2. 2018 12:41| reakce na Richard Fuld - 22. 2. 2018 13:04

Pokus o socializaci dluhu a ztrat (statnich i soukrommych) je eufemismem pro kradez. Obeti nutne takovy system museji povazovat za nespravedlivy a cinkly a vůbec se jim nelze divit, když se z takového systemu pokusi exitovat.

Jan Altman|25. 2. 2018 12:39| reakce na Jan Altman - 25. 2. 2018 12:34

Takze FED a ECB funguje asi takto: Cinani a Korejci diky sve efektivite a podnikavosti vyrabeji stale lepsi a LEVNEJSI mobily a televize a proto my FED/ECB mame pravo vytisknout si vagon penez, který ten pokles televizi lidem "vykompenzuje" narustem cen energie, bydleni, jidla, vzdelani a leku.


PS: To "vytisknout" pouzivam jako zkratku za manpulace s urokovou mirou, QE, menove intervece, monetizaci statniho dluhu a další projevy monopolismu a centrálního planovani ze strany centralni banky.

Jan Altman|25. 2. 2018 12:34

https://www.kurzy.cz/zpravy/447096-tahle-vypada-skutecna-inflace/

Richard Fuld|25. 2. 2018 12:10| reakce na Petr Vorlíček - 24. 2. 2018 16:38

Kritizujete Securities lending? No jistě, že. Nákup aktiv na úvěr je typický spekulativní nástroj. Nicméně bez ohledu na to, kolik si banka půjčí, vždy může pořizovat riziková aktiva jen v takovém rozsahu, jaký jí umožní pravidla kapitálové přiměřenosti.

Kritizujete banky, že spekulují na akciových trzích? Pokud ano, pak se v tomto shodujeme.

Myslíte si, že FED poskytuje bankám peníze na nákup akcií? Ani náhodou! Vy jste asi nečetl příspěvek, na který reagujete. I kdyby ale poskytoval, pořád platí omezení pravidly kapitálové přiměřenosti.

Kritizujete manipulace s trhem? Další věc, na které se shodneme.

Kritizujete odrbávání malých spekulantů velkými hráči? Zde se částečně neshodneme. Na to, aby někdo někoho odrbal potřebují být minimálně dva. Investoři se nedají tak lehce odrbat. Spekulanti jsou ale vydáni na milost a nemilost velkým hráčům, a to je ale přirozená věc. Když si půjdete zahrát poker s 10 tisíci v kapse s hráči, co mají do hry stamiliony, tak Vám přece musí být jasný výsledek. Takže minimálně poloviční díl na tomto mají ti, co se jdou nechat odrbat těmi velkými.

Kritizujete odkupy vlastních akcií? Proč? Proč by akcionáři nemohli kdykoliv management zavázat, aby emitent změnil strukturu svých pasiv, resp. k takové optimalizaci management zmocnili? Toto je přece věc, o které vždy autonomně rozhodují akcionáři, nebo management. Chtěl byste akcionáře a management etatisticky zregulovat, aby nemohli svobodně nakládat se svým, resp. jim svěřeným majetkem, a to vše pro blaho spekulantů?

Moje škatulkování účastníků trhů nemá žádný politický podtext. Pojem spekulant nepoužívám nikterak pejorativně. Spekulanti jsou velmi užiteční. Poskytují trhu likviditu. Ale jako všude i zde záleží na rovnováze. Pokud významně převáží vliv spekulace nad investicemi, pak se z trhu s finančními aktivy stává sázková kancelář. Pokud budou chybět spekulanti, bude pro investory obtížní nakupovat investiční aktiva. Role spekulantů by měla být v tom, aby umožňovali investorům efektivní nákup a prodej investičních nástrojů. Pokud ale na trhu obchodují pouze spekulanti za ceny odtržené od reality, pak si spekulanti v podstatě uzmuli trh sami pro sebe (vytvořili z něj kasino) a racionální investoři zůstávají mimo trh. To, co měli spekulanti investorům zajistit (přístup na trh reálně oceněných aktiv), tak tímto v podstatě naopak znemožňují. Užitečnost spekulantů pak zaniká. Namísto užitečnosti pak přichází spíše rizika pro finanční stabilitu.

Vaše dělení účastníku trhu na spekulanty a investory podle délky časového horizontu je samozřejmě nesprávné. To, že investoři drží své investice zpravidla déle, než spekulanti své pozice, je pouhým projevem odlišnosti obou skupin, nikoliv však skutečným principiální příčinou odlišnosti, z níž tento projev (odlišná délka držení investic a pozic) vyvěrá. Jinými slovy to, jak dlouho drží účastník trhu své pozice/investice nijak principiálně s jejich rozdělením na spekulanty a investory nesouvisí. Jsou spekulanti, kteří mohou držet v trendu pozice i mnoho let nebo v rámci elektronického scalpingu jen pár milisekund. A jsou investoři, kteří budou držet své investice po celé generace, ale klidně i jen několik dní. Relevantním principiálním kritériem pro rozdělení spekulantů a investorů je v přístupu k jejich působení na trhu. Investor zvažuje fundamentální základ svých investic a je pro něj důležité do čeho, za kolik a proč investuje. Naproti tomu spekulantovi je z hlediska fundamentálního zcela lhostejné do čeho a proč investuje. Zajímá ho jen potenciál budoucího pohybu cen toho, co nakupuje nebo prodává. To, že investoři i spekulanti nakonec profitují z pohybu cen jejich investic/pozic je samozřejmě irelevantní.

To, že lidé spekulují od přírody je sice pěkné, ale to jen potvrzuje mé názory, že tam kde převáží spekulanti nad investory, tam dochází k odtržení cen aktiv od reality.

Pokud označím lidi, kteří si myslí, že investují do akcií, a přitom nevědomě spekulují na jejich cenu, za lidi, co nevědí co činí, je nějaká hrubá bolševická dehonestace? Já si to nemyslím. Vždyť i Vy na toto kriticky poukazujete. Jak lidé naivně „spoří“ na důchod odlivem svých úspor na akciové trhy a ve skutečnosti se takto akorát nechávají okrást. Tak vědí ti lidé, co činí nebo nevědí?

Na Vašem příkladu o tom, jak banky šortováním maří investorům jejich záměry, je krásně vidět, jak se mýlíte. Maření záměrů manipulací ceny směrem na jih je pro investory pravým požehnáním, zatímco pro spekulanty na pohyb severním směrem jde o čirou pohromu. Hlavně pro ty, co spekulují s cizími prostředky na úvěr.

To, že velcí hráči odrbávají ty malé je již dlouho známý fakt. A kdo není ochoten uvedená fakta akceptovat bude nucen za to, často velmi draze zaplatit. Spekulace, aby se stala výdělečnou činnosti, je pro malé spekulanty velmi těžká a v počátcích často velmi nákladná činnost a uspěje jen zlomeček těch nejvytrvalejších z těch, kdo se o to pokusí. Nesvádějte to na etatisty. Ti by spekulace nejraději zakázali a tím ochránili ty odrbávané chudáky, o který tady píšete. Já jsem ale v tomto případě pro osobní odpovědnost odrbávaných, protože tito neškodí jen sobě samým, nýbrž i investorům.

A samozřejmě nikde ve svém příspěvku nenavrhuji pěkně po bolševicku zatočit se spekulanty. Oni se sebou zatočí vždycky sami navzájem mezi sebou. Jde jen o to nemyslet si, že jsem investor, když ve skutečnosti budu spekulant. To je nebezpečný a často nákladný omyl. Nikde ale nenavrhuji, aby se těmto lidem zakázalo ohrožovat svůj majetek spekulováním na trzích.

Banky by ale v tomto podléhat regulaci měly. Bankám nic nebrání založit si fond v němž budou spekulovat s vlastními penězi. Pokud je banka ve spekulativních obchodech neúspěšná, pak to mohou odnést i neviní držitelé bankovních vkladů, kteří žádné riziko podstupovat nechtěli a za podstoupení rizika nedostali ani zaplaceno. Mohou to odnést i dlužníci dané banky, protože jejich dlouhodobé závazky se mohou velmi rychle stát okamžitě splatnými, což také jim může způsobit značné problémy. Banky jsou zde jako poskytovatel peněz pro reálnou ekonomiky a neměly by ohrožovat kvalitu jimi emitovaných peněz gamblingem v akciovém (ani jiném) kasínu.

Richard Fuld|25. 2. 2018 10:15| reakce na kadrila kadrilová - 24. 2. 2018 16:01

Nelekám se a nemáte zač. Raději podiskutuji zase s Vámi, než s Vorlíčkem, co mě má za bafuňářského hňupa. :-)

Petr Vorlíček|24. 2. 2018 16:38| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2018 13:51

Ano, stalo se z trhu kasino, krají ale především banky...FED jim na hrátky na trhu samozřejmě půjčuje prostřednictvím security lending. Když trh koriguje, spadne pod 10mld denně, jakmile banky začnou nakupovat, vyletí přes 30 mld. Uvědomte si ci to je - dáte polostátní instituci pravomoc hoditna trh denně takovou sumu na spekulativní hrátky k odrbání klientů. Když to spojíte s opakovanými aférami o obchodování JPM či GS proti pozicím vlastních klientů, máme přesný obrázek o pravudlech této hry ...
Velkým rahounem trhů hned po bankách jsou vlastní odkupy, způsobené manipulací s úrokovou sazbou CB. Peníze jsou tak levné, že firmy si radši bezcenné peníze půjčí, a hotovost použijí na odkup akcií - je to pro ně v takovém prostředí výhodnější, nic podnik nemotivuje dál investovat hotovost do rozvoje byznysu - růst akcií si koupí za levný úvěr.
To Vaše bolševické škatulkování na investory a spekulanty je ale Vaším největším omylem - každý spekuluje na budoucí cenu (jak víte), investor jen v jiném horizontu, než krátkodobý spekulant - ten se snaží spekulovat s hedgovými fondy a bankami. Lidé spekulují od přírody, kupují byty, když všude slyší, že jak jejich cena roste, nakupují máslo do foroty když slyší, že bude na Vánoce za 70 korun. V podstatě i šortují, když někdy syslí peníze a odkládají sptřebu s tím, že nakoupí po korekci (povánoční skevy) levněji více zboží. Jen blb, nebo bolševický bafuňář takové chování dehonestuje...Investor a spekulant mají společný cíl - vložit X, a získat X+Y, a oba mají v naší společnosti stejný osud - Y zkasírují brokeři, banky, FU, a čtvrtinu X pohltí šortování bank, které na shození trhu v pravou chvíli mají téměř neomezené zdroje.
Vylepšování ekonomické situace a spotřebitelské důvěry nafouknutím trhu je americký vynález, přesně podle Vašeho gusta - je to přesně to etatistické řízení našeho blaha státem, který nejlépe ví, co kdy a jak. Že je právě tohle mechanisus, jak si pár tisíc vyvolených kumuluje zisk na úkor ubožáků, kteří tyto aktiva naivně kumulují v představě zajištění na stáří, to se nahlas neříká - radši se to hodí na spekulanty, ale ne ty skutečné (banky), ale nějakou fiktivní skupinu rozvracečů společnosti, která se svým činěním snaží nalomit skálopevnou stabilitu ekonomiky a trhu...Ale my s nimi zatočíme, pěkně po bolševicku!

kadrila kadrilová|24. 2. 2018 16:01| reakce na Richard Fuld - 24. 2. 2018 13:51

Nelekejte se :-), na nic se už neptám, nýbrž Vám děkuji.

Richard Fuld|24. 2. 2018 13:51| reakce na kadrila kadrilová - 23. 2. 2018 23:41

Tak hezky popořádku:

1. FED ani jiné centrální banky netisknou peníze, za něž by banky mohly nakupovat akcie. Pokud centrální banky při QE nakupují státní dluhopisy, pak banky vymění jedno bezrizikové aktivum (státní dluhopisy) za jiné bezrizikové aktivum (likvidita na rezervním účtu vedeném centrální bankou). Možnosti banky poskytovat úvěry, nebo investovat do jiných rizikových aktiv, jako jsou akcie, se vůbec nezmění. QE tak nemá vliv na možnosti bank nakupovat akcie ani cokoliv jiného protože poměr vlastního kapitálu k objemu jimi držených rizikových aktiv se nijak nemění.

2. Pokud jsou ale v rámci QE odkupována i jakákoliv riziková aktiva, pak se tímto bankám uvolňuje vlastní kapitál ke krytí jiných rizikových aktiv v podobě např. dalších úvěrů. Pokud ale nemají investoři ani spotřebitelé zájem o bankovní úvěry, pak banky získají prostor pro investice do jiných rizikových aktiv, tedy i do akcií. Rozhodnutí o tom, zda banky nakoupí akcie nebo budou držet vyšší vlastní kapitál, než jim ukládají pravidla kapitálové přiměřenosti, je zcela autonomním rozhodnutím bank. Ano v tomto případě můžeme učinit závěr, že QE umožňuje bankám nafouknout bubliny v cenách rizikových aktiv. Je ale otázkou jak velký podíl QE se odehrává přes nákup rizikových aktiv. U jednotlivých centrálních bank se toto bude lišit, stejně jako se to bude lišit v čase.

3. Banky ale nepoužívají k nákupu akcií likviditu získanou prodejem aktiv centrální bance. Peníze na nákup akcií jednoduše připíší na účet toho, kdo jim akcie prodal, s tím, že samotný nákup akcií se objemu jejich likvidity držené na rezervním účtu u centrální banky vůbec nedotkne. Po nákupu jim zůstane stejný objem likvidity držené v centrální banky a v aktivech jim přibudou akcie a v pasivech nové závazky v podobě nárůstu objemu vkladů klientů banky. Klíčovou veličinou je zde poměr vlastního kapitálu k objemu rizikových aktiv a objem držené likvidity je v tomto bezvýznamný.

4. Akciový trh nepřipomíná perpetuum mobile. Spíše připomíná obrovskou sázkovou kancelář, pokud už se jí dávno nestal.

5. Právě mylná domněnka optimistických "investorů", že centrální banky tisknou biliony dolarů a eur, které budou tlačit ceny akcií je tím, co žene akcie nahoru. Je to poptávka těchto optimistických a pomýlených "investorů", kteří tlačí ceny nahoru. Jsou to peníze těchto "investorů". Nejsou to peníze, které by tiskla centrální banka, protože ta žádné takové peníze netiskne.

kadrila kadrilová|23. 2. 2018 23:41| reakce na Richard Fuld - 23. 2. 2018 13:02

Nevidíte tu okolnost ani málo v tom, že FED spolu s ostatními důležitými centrálními bankami může tisknout další a další peníze, které je možné použít na burze? Tím se odstranila hranice vyčerpání majetku a účastníkům burzovní hry může být fuk, zda své akcie jednoho dne prodají za vyšší ceny. Produkují-li se další a další nekryté papírové peníze, nebudou chybět optimističtí investoři, kteří mohou a chtějí investovat ještě více, neboť v dobré víře očekávají další inflaci. Není tohle důvod, proč pro výši akciových kurzů pozbývá výnosnost podniků pod vlivem inflace na důležitosti? Burza jako finanční perpetuum mobile díky tvorbě státních nekrytých papírových peněz.

Jak, nebo kdo vykoupí tu hromadu vyrobených produktů? Klesnou ceny, nebo poroste nezaměstnanost až ke kolapsu? Vím, spekuluji. :-)

Richard Fuld|23. 2. 2018 13:02| reakce na kadrila kadrilová - 22. 2. 2018 21:09

Investoři jsou rozumné bytosti, které racionálně zvažují do jakých aktiv budou investovat. Investor má zájem na tom, aby jeho investice nesly výnosy a aby se množství a kvalita jeho aktiv rozhojňovala. Naproti tomu akcioví spekulanti sázejí na budoucí vývoj cen akcií.

Investor kupuje akcie pouze v případě, že jejich očekávaný výnos odpovídá podstupovanému riziku. Tzn., že bude-li očekávaný výnos z akcí nízko oproti výnosu jiných aktiv, nebude investovat do akcií ale do jiných aktiv.

Pro spekulanta na vývoj ceny akcií není aktuální cena akcií vůbec důležitá. Důležitá je jen úspěšnost jeho odhadu budoucího vývoje cen akcií.

Cena akcií se tak vzdaluje od kurzu, který by odpovídal racionální investici právě proto, že na další růst akcií sázejí spekulanti a akcie nakupují hromady lidí, aniž by věděli, co činí.

Až se vyčerpá půjčování peněz přijde nejpravděpodobněji stagnace.

Richard Fuld|23. 2. 2018 12:52| reakce na Jan Altman - 23. 2. 2018 10:14

"Paradigma na finančnom trhu sa mení. " Toto je Ižipovo jediné správné konstatování. Vše ostatní bylo napsáno v kontextu již končícího paradigma.

Jan Altman|23. 2. 2018 10:14

Všichni jsou úplně pitomí, jen p.Fuld tomu rozumí správně!

https://www.trimanalyzy.sk/single-post/2018/02/22/Z-Ameriky-banánová-republika

kadrila kadrilová|22. 2. 2018 21:09| reakce na Richard Fuld - 22. 2. 2018 13:33

Zajímalo mne, jakou okolnost vidíte za tím, že kapitáloví investoři chtějí (a mohou) ukládat čím dál víc peněz do akcií, jejichž hodnota se více a více vzdaluje od kurzu, který odpovídá výnosnosti podniků. A co předpokládáte, že přijde, až se půjčování peněz vyčerpá. No tak nic. :-)

Richard Fuld|22. 2. 2018 14:35| reakce na kadrila kadrilová - 22. 2. 2018 10:11

U některých zdejších diskutérů převažuje toliko ta pevná víra. :-(

Richard Fuld|22. 2. 2018 14:32| reakce na Jan Altman - 22. 2. 2018 09:42

To, že mají různé země různý výnos státních dluhopisů nemusí nijak souviset se jejich kredibilitou, nýbrž s tím, jaké úrokové sazby administrativně nastavila centrální banka té které země.

A ano. Skutečnost, že jednotlivé země eurozóny mají sice jednu centrální banku a jen jednu společnou měnovou politiku ale mají odlišné výnosy státních dluhopisů je důsledkem fiskální samostatnosti jednotlivých zemí a různými ratingy těchto států. Toto je nestandardní situace, která vyústila v jinou nestandardní situaci (různé výnosy státních dluhopisů různých zemí eurozóny).

Smysl má pouze měření tzv. foreign currency risku, což znamená, že nerezidenti mohou při nákupech dluhopisů cizího státu skutečně pociťovat kreditní riziko spojené s držením těchto dluhopisů a toto ocenit náležitou přirážkou. Takové riziko je zejména u státu, které ani vlastní měnu nemají a používají měnu jiného státu, typicky americký dolar.

Země eurozóny tak mohou být rovněž adepty pro stanovení foreign currency risku, protože splňují uvedený předpoklad. Euro není svým způsobem výhradně jejich vlastní měna (už jen proto, že je to měna společná). Stejně tak státy eurozóny nemají autonomní centrální banky.

Takže nejsem letadlo a Vy a ostatní nejste blázni. Jen považujete vše za jasné a jednoduché, aniž byste vnímal zde panující rozmanitost. :-)

Richard Fuld|22. 2. 2018 14:09| reakce na Jan Altman - 21. 2. 2018 09:53

Správně. Zavětří neexistující problém a svou reakcí na tento neexistující problém spolehlivě nějaký reálný problém vyvolají. :-)

Právě průběžný systém je systém, který zabezpečí občany i v případě, že v zemi proběhne hyperinflace, nebo jiná katastrofa. Průběžný systém je závislý pouze na aktuální kondici ekonomiky. Kapitálový systém je závislý na tom, zda během desítek let nedojde k nějaké ekonomické katastrofě, čili desítky let nesmí přijít žádná pohroma, jinak se úspory obyvatel na stáří definitivně vymažou a mohou začít spořit znova. Mnoho z nich však nebude mít už dost času. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že principiálně spolehlivější je logicky právě průběžný systém.

Richard Fuld|22. 2. 2018 14:02| reakce na Jan Altman - 22. 2. 2018 09:40

"Pokud centrální banka vykoupí gigantický státní dluh, tak samozřejmě důvěra investorů (i obyvatelstva klesne). K měně daného státu i k jeho ekonomice." Ale kdepak. Víte kolik státních dluhů už odkoupily v rámci centrálními bankami provozovaných QE a nikde ani stín pochybností. A obyčejní lidé tyhle věci neřeší vůbec. Pravdou ale je, že důvěru lidí mohou narušit panikáři (bankovní i mediální) a pak problémy nastat samozřejmě mohou. Za blbost se vždycky platilo a platit bude.

Pokud však lidé budou chtít své peníze směnit pouze za CHF, zlato nebo bitcoin, pak nás žádné velké problémy nečekají. Pouze se zvedne cena CHF, zlata nebo bitcoinu a to není žádná tragédie. V nejhorším si hold přestaneme kupovat zlaté šperky, švýcarské hodinky a sýry. Pokles cen akcií také není žádná tragedie. Naopak půjde o skvělou příležitost.

"Až každý občan a investor bude chtít akcie firem sídlících na daném území (a trpících politikou CB).." Jak konkrétně budou občané a investoři trpět tím, že věřitelem státu už nebudou banky, fondy a občané ale jediným věřitelem státu se stane centrální banka? To mi prosím přesvědčivě vysvětlete. A pokuste se při tom neargumentovat tím, že onou újmou bude jakýsi absurdní, nepodložený a subjektivní pocit nedůvěry.

A proč by nemohla centrální banka zabránit panice na akciových trzích nákupem akcií? To, že akcionářem bude centrální banka je toliko neobvyklé. Absurdní a nepodložené panikaření je ale také neobvyklé, alespoň zatím. Jakmile si ale všichni uvědomí, že se chovali jak idioti, tak centrální banka těm investorům zase akcie se ziskem prodá. :-) To samé se týká bank na zem spadlých.

Proč bankrotují některé státy? Často kvůli diktátorské svévoli a diletantství.

Pokud lidé podlehnou panice kvůli bezdůvodné ztrátě důvěry v měnu, pak za svou blbost zaplatí vymazáním jejich úspor z povrchu zemského. Společně s úsporami zmizí i veškeré dluhy (ty státní s pevným kuponem spolehlivě, soukromé jen v případě fixních sazeb). Hyperinflace má horší účinek, než konfiskace úspor za účelem splacení stáního dluhu, protože hyperinflace nerozlišuje peníze podložené státním a soukromým dluhem. Hyperinflace je ničivý chaos pro všechny zúčastněné a když se rozběhne, nelze jí nijak zabránit. Hyperinflace je možné spustit právě masochistickým zbavováním se úspor v domnění, že když tak učiním včas, tak něco zachráním. Pošetilost takového počínání se vyjeví až je příliš pozdě.

Moc způsobů jak čelit nebezpečí hyperinflace není. Je to prevence spočívající v zákazu úspor a kapitálových trhů, což je ale "řešení" hodně kosmické nebo je to skutečná finanční gramotnost obyvatelstva, tedy stav kdy obyvatelstvo opustí dávno neplatné bludy, týkající se peněz a pochopí jejich současnou podstatu.

Richard Fuld|22. 2. 2018 13:33| reakce na kadrila kadrilová - 21. 2. 2018 21:43

Opravdu velmi dobrá otázka k věci. :-) Tím jevem je skutečnost, že značné části lépe situovaných jednotlivcům zbývá z jejich pravidelných příjmů dostatečná částka na investování do akcií. Já tento jev nazývám tržním přerozdělováním, kdy celkové vytvořené bohatství je rozdělováno způsobem, kdy někomu zbývá někdy i spousta peněz na investice do akcií a jiní se musí za účelem udržení alespoň nějakého životního standardu zadlužovat. Mnoho zdejších diskutérů toto mé pojmenování daného jevu odmítá a uvedený jev označuje za komunistický výmysl. Já samozřejmě tuto kritiku chápu a dokonce uznávám, že tito kritici mají v tomto do určité míry i pravdu. Nicméně tato částečně oprávněná nikoliv však věcná kritika nijak nevyvrací skutečnost, že k výše uvedenému jevu, který označuji jako tržní přerozdělování, dochází.

Zásadní rozdíl mezi mnou a komunisty spočívá v tom, že komunisti tento princip kritizovali a usilovali o jeho odstranění s poukazem na to, že jeho fungování je nespravedlivé. Já však na rozdíl od komunistů tržní přerozdělování ani kapitalismus samotný nekritizuji jako nespravedlivý. Naopak považuji tržní přerozdělování za povětšinou spravedlivé a v kapitalistickém systému za zcela přirozené. Současně si ale uvědomuji, že nepřiměřená míra tržního přerozdělování může vést k poškozování nejen zaměstnanců ale i samotných kapitalistů. Proto na rozdíl od komunistů prosazuji doplnění tržního přerozdělování přerozdělováním státním, jehož cílem by měla být částečná eliminace nadměrného přerozdělování tržního. Pro upřesnění. Státním přerozdělováním nemyslím pouze výběr daní a jejich použití ve výše nastíněném smyslu. Obdobného cíle lze dosáhnout také penězi získanými emisemi státních dluhopisů, tedy kontinuálním zadlužováním státu, resp. kombinací použití peněz získaných zdaněním a zadlužováním státu.

Podle mého názoru lze tímto předcházet ekonomickým krizím, na něž pak doplácí úplně všichni a jež neprospívají nikomu a jež nastávají principiálně zcela nevyhnutelně v případech ponechání principu tržního přerozdělování jako jediného principu, který se ve společnosti uplatňuje. V tomto se zase komunistickému náhledu na kapitalismus blížím, ovšem opět se od nich zásadně liším v tom, že zatímco komunisté vidí řešení v odstranění kapitalismu, já vidím řešení v jeho zachování a záchraně.

Richard Fuld|22. 2. 2018 13:04| reakce na Zdeněk Suchý - 22. 2. 2018 05:46

Při takto statickém pohledu, nelze samozřejmě určit, zda je zadlužení občanů a firem problémem. Problémem ale může vyplavat při dynamickém pohledu na věc. V situaci, kdy část peněz odtéká z reálné ekonomiky do úspor a na sekundární kapitálové trhy, dochází k oslabování poptávky a spotřeby vyprodukovaného bohatství. Tento výpadek kupní síly je nahrazován penězi vzniklými při úvěrové expanzi (pokud není nahrazen, dochází ke stagnaci a následně nevyhnutelně ke krizi a deflaci). Proto nárůst objemů úspor a peněz obíhajících na sekundárních kapitálových trzích je kompenzován zadlužováním občanů a státu. Zatímco v případě státu platí, že další a další zadlužování není problémem, v případě občanů a firem narážíme na schopnosti těchto subjektů splácet další dluhy a tedy na zcela pochopitelnou neochotu bank dále těmto subjektům půjčovat.

Keen tak navrhuje, aby soukromé předlužené subjekty byly oddluženy, aby se vytvořil prostor pro jejich další zadlužování a tedy i navýšení spotřeby a investic, což samozřejmě vede k nastartování ekonomiky. Tento přístup s sebou samozřejmě obrovský morální hazard, který chce Keen řešit jakýmisi limity pro zadlužování. Proto Keenovo řešení považuji za správné pouze v ohledu cíle, kterého má být dosaženo.

Keen v podstatě navrhuje, aby část soukromých dluhů byla socializována, tedy převedena na stát. Zatím docházelo převážně k privatizaci zisků a socializaci ztrát, takže opačný přístup nevidím jako úplně mimo mísu. Taková socializace dluhů by poměry mezi jednotlivci z hlediska jejich bohatství zachovala. Změnil by se pouze agregátní poměr mezi zadlužením státu a jednotlivců. Došlo by tak ke zchudnutí státu vlivem nárůstu jeho zadlužení a současnému recipročnímu zbohatnutí všech občanů a firem v daném státě usazených. Jde tak v podstatě o opak snahy splácet státní dluhy, kdyby docházelo k opačnému jevu, kdy by stát bohatl z titulu snížení státního dluhu, zatímco občané a firmy by chudly v důsledku toho, že byly donuceni státní dluh částečně splatit.

Dokonce si dovedu představit i "správnou" mírů takového oddlužení, kdy cílovým stavem by byla situace, kdy by se objem státního dluhu rovnal objemu úspor obyvatel + objemu peněz obíhajících na sekundárních kapitálových trzích. To by mělo za následek, že zbývající peníze by představovaly právě objem peněz, který obíhá v reálné ekonomice. Vedle těchto v reálné ekonomice cirkulujících peněz by tak existovaly úspory a peníze obíhající na sekundárním kapitálovém trhu proti nimž stojí státní dluh. Ve vztahu k penězům obíhajícím v reálné ekonomice by tak platilo, že každou korunu, kterou nějaký subjekt drží mimo své úspory a investice na kapitálových trzích, dluží právě nějaký subjekt, který aktuálně zajišťuje nabídku statků v reálné ekonomice.

Je však zřejmé, že i po nastolení výše uvedeného rovnovážného stavu by i nadále docházelo k vyvádění dalších peněz do úspor a na sekundární kapitálové trhy, což znamená, že po nějaké době bychom se opět zcela nevyhnutelně dostaly do předchozí situace, kterou bychom museli opětovně řešit dalším oddlužením. Proto je třeba rovnováhu systému řešit spíše kontinuálně, než jednorázovými nápravami vzniklých nerovnovážných stavů.

Michal Mrozek|22. 2. 2018 10:33| reakce na Jan Altman - 22. 2. 2018 09:40

Pan Fuld by se měl seznámit s hyperinflací ve Venezuele. Zkusit třeba pracovat jako řidič náklaďáku a převážet potraviny. To je terno! Madurovi je jasné, kdo za tu situaci může: USA a jiné zahraniční velmoci.

https://www.reuters.com/article/us-venezuela-economy-trucks-widerimage/mad-max-violence-stalks-venezuelas-lawless-roads-idUSKBN1FT1G9?il=0