Po velké povodni vsadili na rakytník. Jak superpotravina nastartovala farmu z Vysočiny

Rakytníkové sady se u městysu Luka nad Jihlavou rozkládají na patnácti hektarech. To je v krajině poblíž dálnice D1 vidět hlavně v čase podzimní sklizně zlatooranžových plodů. A výrobky zdejší farmy Luka díky nepřehlédnutelnému barevnému odstínu dominovaly třeba také festivalovým suvenýrům na podzimním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Dnes má tahle plodina status superpotraviny nabité antioxidanty a vitaminem C – obsahuje ho asi desetkrát víc než pomeranč. Do naší krajiny ale rakytník přišel až v osmdesátých letech, kdy ho zdejší vědci přivezli z Ruska. „Pražští botanici rostlinu přivezli, namnožili ji zahradníci v Kolíně. My jsme ji vysadili v reakci na velkou povodeň, která se Lukami prohnala v roce 1984,“ vzpomíná dnešní šéfová farmy Alena Nováková.

Tragédie změnila okolí Luk k nepoznání a kvůli ní se postupně proměnil i celý podnik. Nejprve se musela krajina s odplavenou ornicí nechat několik let vzpamatovávat, pak přišel čas realizovat plány obnovy.

Farma Luka

Farma Luka

Další obrázky v galerii (4)

„Bylo nutné zatravnit 300 hektarů orné půdy. Ve hře bylo několik variant včetně fazolí nebo bylinek, nakonec jsme se ale rozhodli pro rakytník. Keře zaplnily plochu pětadvaceti hektarů, jejich využití se však odložilo na neurčito,“ říká někdejší agronomka, později předsedkyně družstva. Jeho vedení tak potenciál rakytníku dobře vytušilo, předběhlo ale dobu a poptávku skoro o dvacet let. Zájem o sklizeň byl tehdy podle Novákové mizivý, a družstvo proto sady dlouho pronajímalo.

Nováková farmu do vlastních rukou převzala z kraje devadesátých let. „Byla to doba, kdy chtěl podnikat každý. Šla jsem do toho, i když Luka byla synonymem pro ztrátovost.“ Později se někdejší družstvo proměnilo v akciovou společnost, a jak podílníci stárli, rodina Aleny Novákové nakonec jejich podíly vykoupila. „Nikdy jsme nebyli v situaci, kdy bychom mohli vyplácet dividendy, pořád bylo potřeba peníze investovat.“

Všechno ručně

Rakytník je nejviditelnějším produktem farmy Luka, ve stoosmdesátimilionovém obratu však dělá jen kolem tří procent. Většinu výdělku, skoro tři čtvrtiny, obstarává živočišná výroba: mléčné výrobky, prodej jalovic či dojnic.

Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem

Zdejší stádo čítá sedmnáct set zvířat. „Od roku 2013 máme malou mlékárnu. Inspirovaly mě k ní výlety do Dolomit, kde je faremní malovýroba běžná. Máme povoleno ve výrobně střídavě zpracovávat mléko i rakytník, což je výhodné. Dvě provozovny bychom při tomhle manufakturním provozu neuživili a rozšiřovat nechceme. Stejně sotva seženeme lidi.“

Nedostatek pracovníků je podle Novákové dlouhodobou bolestí českého zemědělství. Živočišná výroba znamená víkendové šichty, protože zvířata do pondělí s dojením a hladem nepočkají. A s rostlinnou produkcí je práce ještě nevypočitatelnější. „Ta je velmi závislá na počasí, často se dělá o víkendu, většinou jindy, než se původně plánovalo. Nevím, kdy zaseju, kdy sklidím. Pro mladší lidi tohle není přitažlivé.“

Dřív farma Luka řešila sezonní práce skrz starší brigádníky, dnes je ale i těchto lidí nedostatek. „Mívali jsme třeba stovku důchodců na brambory. Ale dnešní senioři už nemají pocit, že by měli chodit na brigády. Jezdí na výlety, chodí na univerzitu třetího věku a podobně. Nám tahle síla ale velmi chybí. Třeba sklizeň rakytníku se dělá celá ručně, jsme bez mechanizace.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi trnitý keř a plody jsou pro sklizeň těžce dostupné, vystříhávají se celé větve, které se následně vozí do mrazíren v nedaleké Brtnici. Teprve po zmražení je možné plody jednoduše sklepat a dál zpracovat. „V roce 2022 jsme koupili vlastní chladicí kontejner. Úroda byla tento rok proti obvyklým šedesáti tunám ani ne poloviční, a tak nám stačil jen ten jeden kontejner.“

Co stálo za nezvykle nízkou úrodou, která zasáhla všechny rakytníkové sady v Česku, Nováková neví. „Nejspíš na to má vliv dlouhodobé sucho. Ale takový propad jsme nezažili od devadesátých let.“

Podle Alexandra Makedonského

I když loňská sezona nebyla ideální, na Vysočině se dařilo jako doposud: vyráběla se stoprocentní rakytníková šťáva, džem, sirup, sypaný i pečený ovocný čaj. „Fakt, že dneska rakytníková výroba funguje, je pro mě zadostiučinění,“ tvrdí Nováková. Hodně lidí tomu ale dlouho nevěřilo.

„Znám ale řadu těch, kterým rakytník zdravotně pomohl. Oranžové plody jsou nabité vitaminy a minerály a dokážou posílit imunitu opravdu dobře. Pomáhají nejen jako prevence, ale taky při léčení: tlumí záněty v těle, mají pozitivní vliv na alergie, antioxidanty působí protistresově. V době, kdy je člověk vystaven nadměrné zátěži a je vyčerpaný, rakytník funguje také jako čistič organismu a podpora,“ říká Nováková.

Byly to údajně už družiny Alexandra Makedonského, které si všimly pozitivního vlivu rakytníku na koně a začaly ho zvířatům přidávat do krmení. Vojáci pak zaznamenali, že tato plodina rychle obnovuje sílu a energii a koním se po něm výrazně leskne srst. Odtud také dostal své latinské jméno Hippophae. Znamená to kůň se zářivou srstí. Dnes se rakytník přidává i do krmiva pro psy či kočky.

Alena Nováková nyní vede celé hospodářství. I když se snažíme o soustředěný rozhovor, mnohokrát z něj vystoupí kvůli provozním záležitostem. „Došla vám pšenice? Kolik hektarů ještě zbývá? Zavolám chlapům, ať zkrátí oběd a dovezou další.“ O chvíli později vyřeší inseminaci krav, určí služby na mlékárnu, rozhodne, jaké osivo použít.

STOP! Líbí se vám text, který právě dočítáte? Pak nám věnujte pár sekund své pozornosti. Podobné skvosty pravidelně najdete v našem tištěném magazínu Finmag. A i když jsme ten dnešní odemkli speciálně pro vás, budeme moc rádi, když si magazín příště koupíte. Je tam toho mnohem víc… Hlavním tématem aktuálního čísla je propojení sportu a byznysu.

Myslete na nás, až zas půjdete kolem trafiky. Děkujeme!

Majitelka farmy Luka pracuje v zemědělství od roku 1979, kdy dostudovala. „Původně jsem chtěla být lékařka, ale jako dítě z živnostnické rodiny jsem na to mohla zapomenout.“ Když vychodila střední zemědělskou a vysokou zemědělskou školu, nastoupila do družstva v Lukách.

Dnes je pevnou součástí firmy nejen ona, ale také její muž, dvě dcery a synovec. „Pracoval tu dlouho i můj tatínek a další generace je na obzoru. Dvanáctiletá vnučka miluje zvířata. Dcery v tom žijí odmala, vědí, jaká je to odpovědnost.“

Dcera Michaela se v kanceláři průběžně objevuje, aby pomáhala řešit dění na farmě i novinářskou návštěvu. „To víte, že doufám, že to celé převezmou. Farma je jako naše další dítě – dali jsme jí spoustu času a energie, rostla s námi. Teď už se snažím moc dalších plánů nedělat, ale to víte, že bych si uměla představit pěstírnu rajčat vyhřívanou naší bioplynkou nebo jahodárnu. Ale takovéhle plány už opravdu musím nechat další generaci, co farmu povede.“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• První nápoj skončil v kanálu, teď je Kitl hit. Na růstu je nejtěžší změnit sám sebe, říká majitel

• Mouka, která přežila i komunisty. Oudoleňský mlýn dodnes sází na staré stroje

• Od pleskání po formovací stroj. Olomoucké tvarůžky slaví sto let od klíčové revoluce

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag