Řekové zavedli šestidenní pracovní týden. Návrat k otroctví, nebo inspirace pro Česko?

Nejsou lidi. Tak jednoduše se dá popsat složitý problém, se kterým se v Česku potýkají mnozí zaměstnavatelé a který brzdí rozvoj ekonomiky.

Dlouhá práce nevymřela

Řekové jsou na tom podobně, byť nezaměstnanost v jejich zemi dosahuje výrazně vyšších čísel. Balkánské zemi, která se na rozdíl od naší země nachází na vzestupné trajektorii, stejně jako Česku zoufale chybí pracovníci, zejména ve stavebnictví a v turistickém sektoru. Některé z hotelů tak mají omezený provoz, nebo otevírají až v plné sezóně.

Nestíháme, potřebujeme lidi! Opravdu? Proč by měly firmy při rozšiřování týmu spíš brzdit

Konzervativní řecká vláda se proto odhodlala k razantnímu řešení. Od července zavedla šestidenní pracovní týden. Mnozí pracovníci v průmyslu, maloobchodě, zemědělství a v některých odvětvích služeb budou muset pracovat 48 hodin týdně po neomezenou dobu, pokud to jejich zaměstnavatelé budou požadovat.

Z pohledu západní Evropy, kde se leckde testuje čtyřdenní pracovní týden, ale i Česka, kde se o pracovních postřižinách už roky debatuje, to vypadá jako výlet proti proudu času. Řekové hodili vidle do vizí mnohých Evropanů (zejména z generací Y a Z) o společenském pokroku, který musí nezvratně směřovat k work-life balance, tedy k idylickému skloubení soukromého a pracovního života.

Nasnadě je otázka, která by české odborové předáky bojující za konec dlouhé práce nejspíš rozpálila do běla: Není snad řecký příklad inspirací pro Česko?

Delší pracovní doba s větší porcí přesčasů by omezila poptávku po zaměstnancích, kteří nejsou k mání, a tak by mohla ekonomice vytrhnout trn z paty. Z analýzy ministerstva práce vyplývá, že firmám v Česku chybí lidé na čtvrt milionu míst. Mnohé společnosti zmiňují nedostatek pracovníků jako hlavní bariéru svého růstu. A kdyby zmíněná místa byla obsazena, jen na odvodech by navíc přinášela 45 miliard korun do státního rozpočtu

Český zákoník práce přitom umožňuje nařizovat přesčasy pouze ve výjimečných případech pro vymezené skupiny zaměstnanců a v celkovém rozsahu 150 hodin ročně.

Nestíháte? Naložíme vám

Konzervativní řecká vláda pokládá novou pracovní legislativu, která platí pro firmy s nepřetržitým provozem – s provozní dobou 12 nebo až 24 hodin denně, sedm dní v týdnu – za pragmatické opatření. V Řecku se přesčasy staly chronickým jevem.

Jsou zejména důsledkem chybějících pracovníků. Poté, co řecká ekonomika stanula na okraji propasti, musela podstoupit drakonickou ozdravnou kúru. Propouštělo se, snižovaly se mzdy a desítky tisíc mladých lidí odešly pracovat do ciziny. Mnozí z nich se už nevrátili.

Teď mají zaměstnanci dostávat za práci nad 40 hodin týdně příplatek ve výši 40 procent mzdy. A nemusí přitom pracovat o sobotách, přesčasy mohou stihnout do pátku. Legalizuje se tak vlastně stav, kdy Řekové (teoreticky dobrovolně) tráví v zaměstnání delší čas a pracují zadarmo, nebo dostávají peníze načerno.

Výpověď zaměstnance bez udání důvodu ano, či ne? Změny v zákoníku práce očima expertů

Podle řeckých odborů nemůže napjatá situace na trhu práce postup vlády ospravedlnit. Odboráři označují nový zákon za „barbarství“ a „návrat k otroctví“. Upozorňují, že Řekové už před jeho zavedením trávili v práci víc času než zaměstnanci ve většině evropských zemí.

Data Eurostatu to potvrzují. Řek odpracuje v týdnu, kdy nemá dovolenou ani nečerpá neschopenku, 41,2 hodiny, což ho staví nad českého zaměstnance. Našinec podle stejné statistiky pracuje týdně v průměru 38,9 hodiny.

Evropa přitom směřuje ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu. „Měli bychom prosazovat čtyřdenní pracovní týden. Myslím, že je to něco, co se progresivně posouvá vpřed […], protože nové generace mají určitou vizi o rovnováze mezi pracovním a osobním životem,“ cituje magazín Euractiv evropského komisaře pro zaměstnanost a sociální práva Nicolase Schmita.

Zatím se ale „progresivně posouváme“ hlemýždím tempem. Statistka OECD dokládá, že ve většině unijních států se pracovní doba za poslední desetiletí snížila jen o desítky pracovních hodin ročně. A Řekové v posledních letech dokonce „zpátečnicky couvají“ k delší pracovní době.

Spěchejme pomalu

Pokud vlády vydávají legislativu, kterou pracovní dobu snižují, je v tom zpravidla nějaká obezlička a pracovní postřižiny vypadají jinak, než si představuje progresivní levice. Například v Belgii zavedli čtyřdenní pracovní týden, který je spíš než zkrácením pracovní doby přeskupením pracovních hodin. Zaměstnanci tam musí odpracovat 38 hodin týdně. Mohou se ale dohodnout, zda normu splní v pěti nebo čtyřech dnech.

Křivolaké cesty ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu mají zřejmý důvod. Pokrokářská představa čtyřdenního pracovního týdne nepočítá s tím, že se snížením pracovní doby ze 40 na 32 hodin týdně se zaměstnanci úměrně, tedy o pětinu, seřízne mzda. Naopak jeho výplata má zůstat stejná. To znamená, že se hodinová mzda o pětinu zvýší. V době, kdy Evropa ztrácí konkurenceschopnost, by takový postup byl posledním hřebíkem do rakve mnoha firem. Urychlil by zaostávání za Amerikou a Čínou.

Co vše dal světu Henry Ford? Vyzkoušejte, jak dobře znáte podnikatelskou ikonu

Se čtyřdenním pracovním týdnem dnes experimentují zejména firmy, které využívají nové technologie, mají vysokou produktivitu a jsou ve svém oboru na špičce – obdobně jako automobilka Ford ve dvacátých letech minulého století. Poté, co zavedla pásovou výrobu, získala technologický náskok a Henry Ford stáhl pracovní týden ze šesti na pět dnů. Jednoduše si spočítal, že si kratší pracovní dobu může dovolit.

České firmy, zejména ve zpracovatelském sektoru, si až na výjimky průbojný postup tohoto typu mířící ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu dovolit nemohou. Liberalizace přesčasů by však pro některé z nich mohla být řešením problémů s chybějícími zaměstnanci.

Sotva mohou počítat s tím, že by jim vláda vyšla vstříc. Narazila by na poptávku voličů – zaměstnanců. Generace Z, která má stále vyšší podíl na pracovním trhu, dává přednost soukromému životu před pracovním – a to dokonce ve vyšší míře než jinde ve světě.

Až do Strakovky praští meteorit…

Z průzkumu Workmonitor, který v 34 zemích provedla společnost pro řízení lidských zdrojů Randstad, vyplynulo, že Češi se nechtějí pro kariéru vzdávat osobního volna. 63 procent zaměstnanců v něm odpovědělo, že soukromý život považuje za důležitější než pracovní a 42 procent by odešlo z práce, pokud by jim znemožňovala užívat si života.

Na druhou stranu však zaměstnanci nemohou sázet na to, že vláda, ať už současná nebo nějaká budoucí, bude tlačit na pilu a prosazovat v legislativě čtyřdenní pracovní týden. Ledaže by v Parlamentu získala většinu SOCDEM s komunisty, což naštěstí není o nic víc pravděpodobnější, než že do Strakovy akademie praští meteorit.

Pracovní týden, do kterého svět posunul arcikapitalista Henry Ford, má tuhý kořínek. A ještě dlouho s námi zůstane.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vláda práská bičem, odstrašuje od švarcsystému. Zaberou vyšší tresty a odvody?

• Podpora ekonomické migraci. Stát pomůže firmám s hledáním pracovníků z ciziny

• Budoucnost služeb v Česku? Jasný růst, ale taky pekelný nedostatek lidí

Kdy je sport skvělým byznysem a kdy ne? Čtěte v novém Finmagu

Je sport dobrý byznys? Bezpochyby. Když ale je řeč o olympiádě, není to tak jednoznačné. Pořadatelská města totiž stále víc a víc prodělávají. I miliardy dolarů.

Zdroj: Finmag

SPORTEM K BYZNYSU

Nejlépe placení sportovci? Michael Jordan, Tiger Woods, Christiano Ronaldo… • Proč se olympiáda stala globálním černým Petrem? • Jak se vrcholový závodník stane vrcholovým manažerem

BYZNYS JE HRA

„Nenapadlo by mě takovou firmu rozjíždět, kdybych neměl ADHD,“ říká Rosťa Novák o úspěšném Cirku La Putyka. • Proč Elonu Muskovi už není do smíchu • Zachránili barokní skvost, teď chtějí manželé Lazarowitz svůj zámek odkázat státu

Koupit Finmag