Dáme mandlovku? Metanolová aféra byla odrazový můstek, říká šéfka likérky

Pálenka z mandlí se v Hustopečích vyrábí už desetiletí. Jak by také ne. Když v kraji vinařů a pálenic vysadíte mandloňové sady, jinak to ani dopadnout nemůže. Mandle se sice nedají nakvasit a vypálit, jako třeba meruňky nebo švestky, šikovní Moravané ale nakonec také vymysleli, jak z hořkých plodů vyrobit skvělé pití.

Hlavní zásluhu na tom má někdejší správce mandloňových sadů Rudolf Poslušný, který s výrobou před třiceti roky začal a vtiskl mandlovce základní charakter, čirost a chuť. Právě za ním v roce 2012 zašla Kateřina Kopová. V té době psala do Hustopečských novin o tom, jak do města míří turisté i oficiální návštěvy. Všechny místní hostili domácí mandlovkou.

Daniel Hamerník

Daniel Hamerník

Další obrázky v galerii (5)

„Z redakce jsem z důvodů politických neshod s vedením nakonec i s dalšími kolegy odešla, a protože nás to mrzelo, tak jsme si trošku přihnuli. Já tehdy prohlásila, že zlegalizuji mandlovku a zaměstnám nás. Všichni z toho byli překvapení, do té doby si nikdo neuvědomil, že máme mandlovku, která se nedá nikde koupit. Byla to jen ta domácí,“ vzpomíná Kopová.

Vynálezce značky Mandlovka Rudolf Poslušný byl z nápadu nadšený. Ve spolupráci s vinařem Janem Stávkem pak vyrobili nápoj, který podle přání Kopové vycházel z původního receptu, ale stoupl na úplně jinou úroveň. Základem mandlovky je velmi kvalitní víno, do kterého se přidává mandlový macerát a hroznový mošt na doslazení. „Od staré receptury jsme se nejvíc odklonili v tom, že původně měla mandlovka 50 procent, naše jich má jen 38 a je jemnější. Chutná lidem, kteří běžně tvrdý alkohol nepijí, ale nepohrdnou jím ani jeho milovníci,“ tvrdí majitelka podniku.

Hlavně to nevzdávat

Kateřina Kopová je živým dokladem toho, že krize mohou člověka posunout. Když začala rozjíždět byznys, propukla metanolová aféra. Rodina ji prý prohlásila za blázna. Tím spíš, že zákaz prodeje tvrdého alkoholu přišel přesně ve chvíli, kdy chtěla začít nabízet první lahve, které s kamarádkami v garáži polepovala etiketami.

„Až s odstupem jsem si uvědomila, že to byl právě odrazový můstek. Na radnici si totiž najednou nikdo nedovolil nalít návštěvě alkohol z petky. A mně se splnilo přání. Naše mandlovka se stala ozdobou všech hustopečských akcí,“ usmívá se Kateřina Kopová, která v té době pracovala jako ředitelka školky v sousední vesnici a mandlovku měla jen jako svého koníčka.

Kateřina Kopová

Daniel Hamerník

• Vystudovala obor všeobecné zemědělství na Mendelově univerzitě v Brně.
• Pracovala jako redaktorka v hustopečské televizi, psala do Hustopečských novin, byla ředitelkou mateřské školy.
• V roce 2012 zlegalizovala tradiční mandlovou pálenku a uvedla ji na trh pod názvem Mandlovice, později Mandlovka.
• Pečuje o dva hektary mandloňového sadu.

Pak přišel další krizový moment. V roce 2013 stát zavedl pro výrobce alkoholu povinné kauce a Kateřina Kopová najednou musela zaplatit pět milionů korun. Nedlouho po tom, co si na rozjezd podnikání půjčila 200 tisíc od svého manžela. Vypadalo to na rychlý konec. Kopová se ale nevzdala.

Spojila se s malým lihovarem u Prostějova, takže se povinná kauce smrskla na půlmilionovou částku. Tu dala dohromady za pomoci svého strýce, který má dodnes ve firmě podíl. V lihovaru u Prostějova vznikala Mandlovka do loňského roku, teď už se vyrábí v Hustopečích.

Krizový okamžik číslo tři nastal v roce 2019. Tehdy se v Bruselu upřesnily zákony o lihovinách a v Hustopečích museli přestat používat název mandlovice, což byl původní název pálenky. Koncovka „ice“ znamená, že se jedná o destilát z daného ovoce – jako třeba meruňkovice. Základem mandlovky ovšem není pálenka z mandlí, ale z vína, takže úřední šiml zaržál a Kateřina Kopová musela podnik kompletně „přeznačkovat“.

„Přijala jsem to s těžkým srdcem. Nepomohly nám ani ochranné známky, které jsme měli. Mrzelo mě, že legislativa někdy kope sama proti sobě. Měla jsem strach, že to ani finančně neustojíme. Ale protože my ženy jsme bojovnice, řekla jsem si, že to nepoložíme, že si to přece lidé nekupují kvůli názvu, ale kvůli chuti. Paradoxně s odstupem času bych řekla, že je název Mandlovka příjemnější. Máme ji pod ochrannou značkou a jedeme dál.“

Portfolio s hlavou a patou

Další ochrannou značkou firmy je od roku 2019 Mandlárna, která zaštiťuje celé portfolio mandlových produktů. Podnik už dávno neprodává jen pálenku. Pod jednou značkou je možné sehnat také mandlovou kávu, likéry, limonády, paštiky nebo třeba čaj a kosmetiku, které pro Mandlárnu vyrábějí menší lokální výrobci.

Za vizuální podobou firmy stojí od začátku designér a grafik Petr Matlocha, který vytvořil také logo. „Všechno dělám podle citu, a tak i výrobky vznikaly podle toho, co mám ráda. Snažím se dívat na věci pohledem běžného zákazníka. Nechceme mířit jen na bohatou sortu lidí,“ zdůrazňuje Kopová.

V nabídce nicméně najdete i speciální sběratelskou edici s obrazem Antonína Vojtka, lahev pořídíte za 9 500 korun. „Myslím si, že naše portfolio nemusí být ani moc široké, musí mít jen hlavu a patu. Teď vymýšlíme novinku – bylinnou mandlovku. Získali jsme recept na bylinný likér, který jeden rodák z Hustopečí dostal od své babičky a léta ho opečovával a vylepšoval.“

Mandlárna zaměstnává desítky lidí. Srdcem podniku je Kateřina Kopová, která se stará o prodej, a její bratr Michal Heřman, který má na starosti výrobu.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Mandlové kavárny dnes najdeme v Hustopečích, v Brně a nově také v Praze. Produkty je možné koupit v Mandle pointech – obchodech, které produkty Mandlárny prodávají.

„Jsme malá firma, obchodní řetězce nejsou nic pro nás. Když chce někdo nějaký náš produkt, tak se musí trochu rozhlížet a to se mi líbí. Mandlárna dodává na Slovensko, máme nabídky z Rakouska a z Maďarska.“

Kopová má dost nabídek i na franšízy, ale je s jejich udělováním opatrná. Hledá především lidi, kteří jdou do podnikání srdcem jako ona. „Pro mě je důležitý lidský faktor obchodní spolupráce,“ vysvětluje. O případném spojení s velkým výrobcem zatím neuvažuje.

Jednu lákavou nabídku na prodej odmítla už v době potíží s kaucemi, a dokud prý toho s bratrem nebudou mít dost, chce mít Mandlárnu ve svých rukou. „Pro mě byl vždy inspirací slovenský likér Tatranský čaj. Na něm je znát, že když máte schopnosti, je možné vytvořit produkt, který můžete prodávat v milionech kusů. Mandlovka ten potenciál má.“

To ovšem neznamená, že by se do expanze hrnula. „Občas mi někdo řekne, proč to brzdíme, ale ono by to pak ztratilo kouzlo. Když nebudeme dělat do 100 tisíc lahví ročně jako teď, ale budeme jich dělat milion, tak už to nezvládneme jen s bratrem a budeme se muset spojit s větším hráčem. Pak to bude ale už jiný byznys a jiný příběh.“

Mandlová osvěta

O příběh jde Kateřině Kopové především. Především ten o hustopečských mandloňových sadech, v jejichž blízkosti vyrůstala. Právě na jejich jedinečnost chce svým podnikáním upozorňovat. V sadu už asi nikdy neporoste 50 tisíc stromů jako v dobách jeho největší slávy, město ale průběžně sází nové stromky.

Mandloňové sady

Daniel Hamerník

Mandloňový sad v Hustopečích vznikl kvůli snaze o naprostou soběstačnost socialistického Československa. Vláda si spočítala, že než platit za 300 vagónů dovážených mandlí ročně, bude výhodnější si je vypěstovat. A protože Hustopeče svou polohou patří mezi nejteplejší místa v Česku, padla volba právě na ně.

První mandloně tu vysázeli na jaře roku 1949. V době největšího rozmachu kolem roku 1960 rostlo v Hustopečích více než 50 tisíc mandloní na 185 hektarech. Pěstování se však stávalo neekonomickým, a tak mandloně postupně nahrazovaly meruňky. Poslední ranou byla listopadová revoluce a navrácení pozemků původním majitelům. Na mandloně se zapomnělo. Před 16 roky město Hustopeče zareagovalo na podnět místních škol, které upozornily na ojedinělost sadu, a za peníze z evropských dotací sad vzkřísilo.

Dnes jsou mandloně jedním z turistických lákadel Hustopečí. Na kopci je nová rozhledna a v době květu mandloní se ve městě konají vyhlášené Slavnosti mandloní a vína.

Na svazích nad Hustopečemi teď roste 850 starých stromů a zhruba stejný počet nových. Mandlárna má stromky na dvou hektarech.

„Mám ambici sady zvětšovat. Potýkám se ale s problémy s odkupem pozemků, na kterých jsou hlavně staré meruňkové stromy. Majitelé se o ně nestarají, ale prodat je také nechtějí – prý kvůli rodině. To je z mého pohledu špatně,“ říká Kopová, která si stojí i za tím, že zdejší sad slouží a bude sloužit především pro okrasu a osvětu.

„Městské i naše sady jsou lidem volně otevřené. Mohou se jimi projít a pochopitelně také sbírat mandle. Bylo to tak odjakživa. I my jsme s taťkou vždycky na podzim sbírali mandle na cukroví.“ I dnes sadem od konce srpna, kdy mandle začínají padat, projde velké množství lidí. Do výroby ale zdejší plody neputují – jednak by nestačily a jednak Kateřina Kopová nechce sady oplotit a připravit místní o možnost sad navštěvovat. Na výrobu proto mandle dováží z Chorvatska, ze Španělska a z Itálie.

Během covidu vysadila hustopečská milovnice mandlí arboretum, kde roste víc než 20 různých odrůd mandloní z celé Evropy. Jako další metu má mandloňové muzeum, kde by chtěla lidem ještě víc přiblížit sklizeň a zpracování mandlí. Stát by mělo do tří let. „Podnikání je řehole a manžel se mi směje, že jednou za čtvrt roku vyčerpáním zavírám. Vždycky mě ale dobije zpětná vazba od zákazníků,“ říká Kopová u šálku mandlové kávy.

Kdyby ji před časem nenapadlo legalizovat mandlovici, tak by ji ve své kavárně u Pražského hradu nepila a asi by ani neměla stohlavé stádo koz v Malawi. Před pár roky pro tamní sirotčinec koupila prvních šest zvířat a letos v létě ji ve vyprahlé africké zemi vítalo 70 spokojených dětí. „Bez Mandlárny by tohle nešlo a já dělám dobré věci ráda.“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz