Mezi podnikatelskou cenou a sérií failů. Uspěla s bezobalem i brčky, přesto s byznysem sekla

„Vždycky jsem chtěla být podnikatelka, už jako malá holka,“ říká Tereza Kos Černá hned na začátku našeho setkání. Světlovlasou Jihlavanku k tomuhle přání přivedl nejspíš pohled na její podnikavou babičku. „Vedla v Ostravě hospodu a potom obchod na vesnici – takový ten Coop.  A s dědou měli snad osmdesát zvířat. Kačeny, husy, krávu, kozy… na co si člověk vzpomene. Představovala jsem si, že se jednou na tohle místo u Bruntálu odstěhuji a přestavím ho na penzion.“

Ke svému snu o penzionu chtěla směřovat i vzdělání, ale rodiče jí hotelovou školu rozmluvili. Studovat šla nakonec cestovní ruch a marketing. Po škole nastoupila do PR agentury a pak se věnovala marketingu a copywritingu.

„Ta chuť se do něčeho pustit mě ale neopouštěla. Pořád jsem nad tím přemýšlela a přemýšlela. Jednou jsme s kamarádkou jely do Kodaně na výlet a tam jsem se rozhodla, že do podnikání prostě chci jít. Ve hře byla spíš kavárna s bezobalovým koutkem, ale výsledek byl nakonec opačný: bezoobalový obchod, kde se práší na kávovar,“ směje se Kos Černá.  Psal se rok 2017, bylo jí 27 let a bezobalových obchodů v Česku bylo třináct. Do podnikání se pustila se svojí sestrou Klárou.

Brčkoo

Brčkoo

Další obrázky v galerii (10)

„Nejdřív jsme obě strávily několik měsíců rešeršemi a přípravami – bylo to doslova od rána do večera. Nakonec jsme našly malý prostor v centru Jihlavy a otevřely,“ vypráví Kos Černá o začátcích obchodu s hravým jménem Černý bez.

„Začátky nakonec byly i nebyly těžké. Úředníci byli celkem vstřícní a dokonce nám prošlo, že máme potraviny vedle drogerie a spousta jiných věcí. Problém byl spíš s dodavateli, kteří nebyli na bezobal zvyklí a ne vždycky chápali, co chceme. Zároveň jsme musely zrekonstruovat pronajatý prostor a platit nájem. Dělaly jsme na tom každou volnou chvíli, hodně nám pomáhali známí a jenom podlahu dělal profesionál,“ vzpomíná Kos Černá.

Podnikat pro planetu

Dodavatelům se v roce 2017 bezobalové obchody nezdály být perspektivním segmentem a nechtělo se jim měnit zaběhnuté balicí zvyklosti. „Já jsem tehdy měla naopak pocit, že stojíme na začátku nové éry. Že udržitelnost a neplýtvání bude tématem pro čím dál víc lidí. Bezobalový obchod pro mě byl spojením chuti něco dělat pro planetu a zároveň dobrého podnikatelského záměru,“ popisuje své tehdejší nadšení Kos Černá.

Tereza Kos Černá

Brčkoo

• Jihlavská rodačka vystudovala cestovní ruch a marketing. Po škole nastoupila do PR agentury a věnovala se marketingu a copywritingu.
• V roce 2017 otevřela v Jihlavě bezobalový obchod Černý bez.
• O rok později přišla s projektem Brčkoo, který přinesl první česká kovová brčka a nabízel i skleněná.
• V roce 2022 podnikání ukončila a vrátila se k marketingu.

„Většina dodavatelů nakonec slyšela na praktické důvody jako úspora obalového materiálu nebo na to, že pro nás nemusí zboží přebalovat do menšího a dodají to třeba ve dvanáctikilovém pytli. Ale jednou se nám stalo, že dodavatel přivezl zboží balené po kilech a my jsme ho musely vracet. Prostě se jim nechtělo měnit to nastavené flow,“ dodává.

Když se konečně všechno podařilo ustálit, začaly sestry narážet na množství práce, které tahání těžkých pytlů a shánění dalších a dalších dodavatelů znamenalo. „V bezobalu je víc práce než v normálním obchodě – neustálé doplňování. Naším cílem bylo mít co nejvíce obalů vratných, takže jsme stále hledaly cesty, jak toho dosáhnout. A nebyla to samoobsluha, což znamenalo lítání se sklenicemi, neustálý kontakt se zákazníkem a objednávky a úklid se dělaly po večerech. Bezobalový prodej trvá a nejde obsloužit tolik lidí jako v normálním obchodě. A menší je cílová skupina: člověk se na nákup musí nachystat, musí mít krabičky, seznam, vědět, co chce.“

Někdy sestry taky narážely na nepochopení konceptu. „Snažily jsme se držet ceny nízko – tak, aby potravina bez obalu vyšla laciněji. Někteří lidé nechápali, že se zaměřujeme na kvalitní potraviny, často lokální a v bio kvalitě, které nemůžou být stejně drahé jako potraviny privátní značky v supermarketu. Vždy jsem říkala, že naším cílem není být bezobalovým supermarketem, ale bezobalovou zdravou výživou,“ říká Kos Černá.

Po dvou letech se podnikání sester Černých začalo slibně rozjíždět a přišel čas se rozhlížet po větších prostorách, kde by mohla fungovat samoobsluha místo dosavadního pultového prodeje. Kos Černá do té doby byla normálně zaměstnaná a věnovala se obchodu ve volném čase.

„V roce 2019 jsem se rozhodla jít do obchodu naplno, byly jsme tam se ségrou přes rok společně. Dařilo se, obchod nám už byl malý a věděly jsme, že se dá růst dál. Ségra pak odešla, protože je spíš umělecky založená a já se rozhodla pokračovat a pronajala si větší obchod. Ten také potřeboval rekonstrukci. Peníze se podařilo vybrat crowdfundingem a rekonstrukce trvala zhruba tři měsíce. Stěhovali jsme se uprostřed covidu,“ vzpomíná na překotné období podnikatelka.

Pandemie covidu však podnikání Černého bezu nijak zle nezasáhla. Lidé víc vařili, měli čas, děti byly doma… Tržby v obchodě byly v jeho historii nejvyšší.

Zakleté brčko

Zatímco bezobalový obchod se zdárně rozvíjel, souběžně s ním běžel ještě jeden podnikatelský projekt Kos Černé. „Nedařilo se nám sehnat udržitelná brčka, která by se nevozila přes půl planety. Rozhodla jsem se, že je nechám vyrobit. A nakonec z toho byl můj největší fail,“ popisuje Kos Černá, jak vznikla v roce 2018 značka Brčkoo. „Skleněné nebyl problém sehnat, ale já jsem chtěla i české kovové. Trvalo měsíce, než jsem našla dodavatele. Kovovýrobci většinou dělali nějaké velké objekty a představa malých trubiček, které jsem chtěla já, pro ně nebyla atraktivní.“

Jednu kovovýrobu, která se do brček nakonec pustila, Kos Černá našla na jihu Moravy. „První várka byla skvělá a vypadala opravdu dobře. Prošla zkušebnou… a když nám přišla další dodávka, nevěřila jsem vlastním očím. Vypadalo to jak součástky k nějakému traktoru. Prostě vzali trubku a řízli, neopracovali. Vrátila jsem jim zboží, pak přišlo znovu a pořád to bylo hrozné. Nakonec jsem našla jinou firmu tady v okolí. Normálně dělají konstrukce velkých hal a myslím, že se do brček pustili z mixu zvědavosti a lítosti.“

Daniel Hamerník

Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem

O lahodném březovém nápoji psaly i Financial Times, mezi labužníky platí za tekutou delikatesu. Klimešovi z Bezděčína a jejich Euforia mají už několik let pevné místo na české kulinární mapě. Ochutnejte text z tištěného Finmagu.

A jak vlastně návrhy na brčka vznikaly? „Udělali jsme technický výkres metodou pokus omyl. Zkoušeli jsme různé délky na různých skleničkách, pak jsme to nakreslili ve Photoshopu. Ona to není žádná velká věda, prostě trubky z nerezové potravinářské oceli o průměru 0,8 milimetru zabroušené dovnitř.“

Jakmile se našel druhý dodavatel, začalo to vypadat na happy end. „Ségra mi udělala logo, vytvořili jsme webovky a e-shop. Už jsme se nadechovala, že oznámím spuštění e-shopu s prvními českými kovovými brčky. A najednou mi do Černého bezu přišel e-mail s nabídkou prvních českých kovových brček. Od někoho jiného,“ otřese se při vzpomínkce i po pěti letech Kos Černá.

„Pak jsem si vzpomněla, že jsem přes sociální sítě hledala influencery a o prvních českých kovových brčcích mluvila. Tak se někdo inspiroval a stihl s nimi vyjít ven dřív. Byla jsem úplně zdrcená. A najednou byla dvě ‚První česká kovová brčka‘. Po vší té práci, failech, hledání… najednou tohle,“ vzpomíná.

První rok brčkových prodejů ale nedopadl vůbec špatně, prodalo se jich několik tisíc. Postupně se ukázalo, že nejvíc jdou na odbyt ta rovná a není se třeba trápit ohnutými. Mezi zákazníky patřily rodiny, které chtěly brčka pro děti, ale taky lidé, co chtěli stylová skleněná na party. Mnozí si nosili brčka jako udržitelný doplněk s sebou. Objednávaly i kavárny či bistra.

Do velkého a do konce

V optimistickém nástupu brčkových prodejů se zrodila myšlenka na zmíněné rozšíření bezobalového obchodu. „Pořád jsem byla plná nadšení, pořád jsem hledala nové dodavatele, kontrolovala, jestli něco nechybí a viděla jsem, že udržitelnost je stále téma, které lidi zajímá. Bylo i hodně vidět v médiích. Dnes už vím, že to byla spíš nějaká poslední vlna, kdy byla udržitelnost téma pro nejširší společnost. Pak přišel covid a za udržitelností se zavřela voda.“

Vinotéka Hroznovka

Dávali mu dva měsíce. Majitel vinotéky vydržel a teď prosperuje

Rozený restauratér – tak by se dal charakterizovat Ondřej Vitha, komunikativní majitel českobudějovické vinotéky a kavárny Hroznovka. Přesto si musel úspěch tvrdě vybojovat. Přestál kritickou situaci, kdy byl nucen vyplatit obchodní partnerku, poté zvládl i covid, a dnes už se o budoucnost podniku nebojí. Může si i dovolit mít o víkendu zavřeno.

Pro Terezu Kos Černou to bylo zklamání na dvou frontách. Zjistila, že její ideály o společnosti, která směřuje k ekologickému a udržitelnému životu, byly příliš optimistické.  A že to znamená i špatnou zprávu pro její podnikatelské záměry. „Došlo mi, že skupina lidí, kterou udržitelnost zajímá, je mnohem menší, než jsem myslela. Bylo to vidět ostatně už na brčkách. Koupila si je nějaká omezená skupina lidí a pak prodeje klesaly.“

Černý bez ale pořád dobře fungoval, obrat se pohyboval v řádech milionů ročně. V roce 2021 získala Tereza Kos Černá třetí místo v soutěži Živnostník roku kraje Vysočina. Navzdory tomu se po Vánocích 2021 rozhodla, že musí zavřít. „Mezi Mikulášem a Vánoci 2021 nastal ten klasický předsvátkový shon, obrovské tržby. A mně začalo docházet, že na tohle už nemám energii. Dala jsem tomu ještě trochu času, ale nakonec jsem dala dohromady účetnictví a nabídla obchod k převzetí. Když jsem vysvětlila, kolik energie to chce, nešel do toho nikdo. Rozprodala jsem všechno vybavení a bylo to.“

Rok 2022 se tak pro Terezu Kos Černou stal rokem návratu k marketingové práci a k zaměstnaneckému fungování. Z podnikání jí zbylo ještě několik stovek kovových a skleněných brček, která jsou uložena ve skříni spolu s lučištnickými potřebami jejího muže a postupně se vyprodávají.

„Tímhle končí moje podnikatelská kapitola. Chuť podnikat mě úplně opustila. Beru to jako uzavřenou kapitolu, ze které mi toho hodně zůstalo. Zkušenost, že lokální podnikání, ač malé, může mít větší dopad na lidi než velké korporace. A pak hlavně vztahy s někdejšími zákazníky,“ bilancuje Kos Černá. „Myslím, že se mi povedlo vybudovat místo, kde se lidé scházeli, měli dobré vztahy, navzájem se znali a vždy si i v obchodě pokecali. Když jsem končila, každý mě přemlouval, ať si to rozmyslím. Dokonce mi zákaznice řekla, že to cítí jako rozchod.“

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Má doktorát, přesto uklízí. Mám trochu jiné ambice, říká vědec se smetákem v ruce

• Neždímá stát, ani nevzdychá. O své podnikání se musíte postarat sami, říká šéf Sonnentoru

• Tulipány jí vydělávají na experimenty. Nejsem kytková rasistka, říká brněnská květinářka

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag